Stejnopohlavní manželství v Portugalsku

Dva návrhy zákona o stejnopohlavním manželství byly prezentovány v parlamentu 10. října 2008. Jednalo se o dva separátní návrhy poslanců Levého bloku (BE) a Os Verdes (PEV). Oba návrhy byly odmítnuty vládnoucí Socialistickou stranou a opoziční Portugalskou sociálně demokratickou stranou.[11][12]

Portugalský premiér José Sócrates řekl 18. ledna 2009 ve svém předvolebním projevu, že pokud v zářijových volbách znovu vyhraje, tak se jeho vláda zasadí o legalizaci manželství pro všechny. Přestože se mělo jednat o manželství bez adopcí, tak jej většina portugalských LGBT organizací vnímala jako významný krok.[13][14][15]

V květnu 2009 potvrdil mluvčí Úřadu vlády Jorge Lacão, že socialistická vláda přijme zákon o stejnopohlavních sňatcích, pokud v r. 2009 vyhraje volby.[16]

Proti stejnopohlavnímu manželství se vyslovila předsedkyně konzervativní Portugalské sociálně demokratické strany (PSD) Manuela Ferreira Leite.[17]

V květnu 2009 se zrodilo Hnutí za rovnost v přístupu k občanským sňatkům s kampaní za manželství pro všechny. Za svého trvání si získalo podporu od spisovatele a držitele Nobelovy ceny za literaturu José Saramaga a lisabonského starosty Antónia Costy.[18][19]

V říjnu 2009 potvrdil nově sestavený vládní kabinet José Sócrata, že Socialistická strana svůj předvolební slib splní, a že vyjde vstříc hnutí za stejnopohlavní manželství. Předseda poslaneckého klubu Levého bloku tento postoj uvítal a sám zpracoval vlastní návrh novely zákona o rodině měnící definici manželství na genderově-neutrální.[20][21][22][23] V polovině října 2009 oznámil Jorge Lacão, že by stejnopohlavní manželství mělo být přijato na začátku r. 2010.[24]

3. listopadu 2009 podal člen CDS-Lidové strany José Ribeiro e Castro žádost o konání referenda, které premiér, Socialistická strana a Levý blok nevyhověli.[25][26][27][28]

4. listopadu 2009 potvrdil předseda poslaneckého klubu Socialistické strany Francisco Assis, že zákon o stejnopohlavních sňatcích bude přijat v brzké době, a že neumožní homosexuálním párům adopci dětí.[29][30]

17. prosince 2009 přijala vláda návrh zákona o stejnopohlavních manželství.[31][32]

8. ledna 2010 následujíc po parlamentní debatě, jíž se zúčastnil i premiér[33][34][35], byl vládní návrh hned v prvním čtení přijat Republikovým shromážděním v poměru hlasů 126:97.[36][37][38] Poslanecké návrhy Levého bloku a Zelené strany byly odmítnuty. Se stejným osudem se setkal i zákon o registrovaném partnerství navržený poslanci strany PSD.[39][40][41][42] 10. února byl návrh schválen Ústavním výborem Parlamentu Portugalské republiky.[43] Finální parlamentní hlasování se pak konalo 11. února, kde byl návrh opět přijat.[44][45] 24. února 2010 postoupil Ústavní výbor návrah porgualskému prezidentovi Aníbalu Cavaco Silvovi.[46][47]

13. března 2010 dal prezident návrh k přezkumu Ústavnímu soudu, aby rozhodl, zda je neústavní.[48][49] 8. dubna 2010 hlasovali soudci Ústavního soudu v poměru 11:2 pro ústavnost návrhu. Tři z nich se vyjádřili pro ústavní právo párů stejného pohlaví na sňatek.[50][51][52][53] Nález Ústavního soudu byl publikován 28. dubna. Prezident měl celkem 20 dní na to, aby se rozhodl, zda zákon podepíše, anebo vrátí Republikovému shromáždění.[54][55]

17. května 2010 byl návrh podepsán prezidentem.[56][57] Zákon byl pak publikován ve Sbírce zákonů Portugalské republiky 31. května 2010. Účinnosti nabyl 5. června 2010.[1][2] 7. června 2010 se Teresa Pieres a Helena Paixão staly prvním lesbickým párem, který v Portugalsku uzavřel manželství.[58][59]

24. února 2012 odmítnul parlament dva návrhy umožňující homosexuálním párům adopce dětí.[60][61]

17. května 2013 odmítnul parlament v poměru hlasů 104:77 návrh umožňující homosexuálním párům adopci dětí znovu. Ten samý den přijal parlament v prvním čtení návrh umožňující sezdaným párům stejného pohlavní adopci dítěte svého manžela.[62] Ten byl pak následně odmítnut ve druhém čtení 14. března 2014 v poměru hlasů 107:112.[63]

17. ledna 2014 přijal parlament rezoluci na konání referenda o adopčních právech párů stejného pohlaví.[64][65][66] 28. ledna dal prezident Aníbal Cavaco Silva žádost k Ústavnímu soudu, aby přezkoumal ústavnost rezoluce.[67][68] 19. února 2014 rozhodl Ústavní soud, že je rezoluce neústavní.[69][70] Cavaco Silva pak následující den rezoluci vetoval.[71][72][73]

20. listopadu 2015 přijal parlament 5 návrhů umožňující homosexuálním párům adopce dětí v prvních čteních. Návrhy pak předložil Výboru pro ústavní záležitosti, práva, svobody a jejich garance.[74][75][76][77][78][79] 16. prosince byly návrhy sjednoceny do jednoho, o kterém pak následně parlament hlasoval.[80][81] 18. prosince byl návrh přijat ve druhém a finálním hlasování.[82][83] 23. ledna 2016 byl návrh vetován prezidentem, který toto rozhodnutí oznámil až o dva dny později 25. ledna.[84][85][86] 10. února 2016 bylo prezidentské veto přehlasováno.[87][88] Ve Sbírce zákonů byl nový zákon publikován 29. února. Účinnosti nabyl prvním dnem měsíce následujícího po publikaci, tj. 1. březen 2016.[89]