Stegosauridae

Stegosauridi ("zastřešení ještěři") byla čeleď býložravých ptakopánvých dinosaurů ze skupiny Thyreophora. Vyskytovali se v období střední jury až spodní křídy (před 165 až 125 miliony let) na území několika kontinentů. Poslední známí zástupci, jako byl pochybný čínský rod Stegosaurides, mohli žít ještě později, zhruba před 115 miliony let.[1]

Stegosauridae
Stratigrafický výskyt: Střední jura až spodní křída, asi před 165 až 125 miliony let
Kostra hesperosaura, zástupce čeledi
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádThyreophora
Infrařádstegosauři
ČeleďStegosauridae
Marsh, 1880
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Fosilie těchto dinosaurů často obsahují charakteristické osteodermy a kostěné hřbetní pláty nebo bodce. Dlouhé kolce na ocase sloužily nepochybně k aktivní obraně před dravými teropody.[2] Největším a zároveň nejznámějším zástupcem čeledi je severoamerický Stegosaurus, který dosahoval délky až kolem 9 metrů. Podobných rozměrů však dosahoval také evropský Dacentrurus.[3] Největší známí stegosauridi dosahovali pravěpodobně délky kolem 10 metrů a hmotnosti až přes 7 tun.[4]

Na severozápadě Číny byl objeven otisk stopy velmi malého jedince (patrně mláděte druhu Wuerhosaurus homheni) o délce pouhých 5,7 cm. Jedná se o nejmenší dosud známý otisk stopy stegosauridního dinosaura.[5]

Historie

Fosilie stegosauridů byly objeveny již v polovině 19. století. Populární skupinou dinosaurů se stali již na konci stejného století, zejména díky objevu populárního rodu Stegosaurus. Fosilie těchto dinosaurů však byly objeveny i v Evropě, Asii a Africe.[6] Počátkem 20. století se objevila domněnka, že stegosauři mohli mít v těle "druhý mozek", umístěný nad pánevní oblastí. Dnes víme, že se pravděpodobmě jednalo o rozšíření nervového kanálu v podobě tzv. glykogenového tělíska, sloužícího jako zásoba tukových buněk pro lepší řízení zadních končetin.[7]

Zástupci čeledi

Odkazy

Reference
  1. Arbour, V. M. & Currie, P. J. (2015). Systematics, phylogeny and palaeobiogeography of the ankylosaurid dinosaurs. Journal of Systematic Palaeontology. doi: 10.1080/14772019.2015.1059985
  2. https://cosmosmagazine.com/palaeontology/a-twist-in-the-armoured-tail-tale
  3. SOCHA, Vladimír. Zastřešený ještěr. OSEL.cz [online]. 14. února 2019. Dostupné online. (česky)
  4. SOCHA, Vladimír. Největší ze stegosaurů. OSEL.cz [online]. 7. července 2021. Dostupné online. (česky)
  5. SOCHA, Vladimír. Stopa nejmenšího stegosaura. OSEL.cz [online]. 6. května 2021. Dostupné online. (česky)
  6. Yves Lepage, Eric Buffetaut & Gilles Lepage (2018). The first photographs of a dinosaur excavation in Europe: Emile Savalle and the stegosaur from Octeville (Normandy, 1898). Colligo, 1(1): 35-40. doi: http://revue-colligo.fr/index.php/vol-1-num-1?id=11
  7. https://svpow.com/2019/01/18/did-dinosaurs-have-a-second-brain-to-run-their-back-ends/

Literatura
  • Maidment, Susannah C. R. (2010). "Stegosauria: a historical review of the body fossil record and phylogenetic relationships". Swiss Journal of Geosciences. 103 (2): 199–210. doi:10.1007/s00015-010-0023-3.
  • Hayashi, Shoji; Carpenter, Kenneth; Watabe, Mahito; McWHINNEY, Lorrie A. (2012). "Ontogenetic histology of Stegosaurus plates and spikes". Palaeontology. 55 (1): 145–161. doi:10.1111/j.1475-4983.2011.01122.x.
  • Sereno, Paul C., and Dong Zhimin (1992). "The Skull of the Basal Stegosaur Huayangosaurus taibaii and a Cladistic Diagnosis of Stegosauria." Journal of Vertebrate Paleontology 12, no. 3: 318-43. http://www.jstor.org/stable/4523456.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.