Stauntonie

Stauntonie jsou stálezelené nebo výjimečně opadavé ovíjivé, převážně jednodomé liány. Listy jsou střídavé, dlanitě složené ze 3 až 7 (až 9) celokrajných lístků, dlouze řapíkaté. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v úžlabních hroznech, chocholících nebo svazečcích. Samičí květy jsou podobné jako samčí, často o něco větší. Okvětí se skládá ze 6 zelenavě bílých nebo purpurových, lehce dužnatých kališních lístků, uspořádaných ve dvou kruzích. Koruna je silně redukovaná nebo zcela chybí. Samčí květy obsahují 6 tyčinek s dlouhými, na bázi srostlými nebo téměř volnými nitkami a 3 zakrnělé pestíčky. V samičích květech jsou 3 volné plodolisty s téměř nebo zcela přisedlými bliznami a 6 šupinovitých staminodií. Plody jsou kožovité, převážně nepukavé, jednotlivé nebo v souplodích po 2 až po 3. Obsahují mnoho leskle tmavohnědých semen uložených v tenké, sladké, bělavé dužnině.[1][2][3]

• 
  List Stauntonia hexaphylla
• 
  Květenství Stauntonia (Holboellia) coriacea
• 
  Plody Stauntonia hexaphylla

Stauntonie je největší rod čeledi kokylovité a v současném taxonomickém pojetí zahrnuje 28 druhů. Je rozšířen výhradně v Asii. Areál sahá od Himálaje přes Tibet, střední a jižní Čínu po Japonsko a Indočínu.[4]

Rod Stauntonia je v rámci čeledi Lardizabalaceae řazen do podčeledi Lardizabaloideae a tribu Lardizabaleae. V revizi čeledi, vydané v roce 2012, byly s rodem Stauntonia sloučeny rody Holboellia a Parvatia.[1] Od podobného rodu Akebia se odlišuje zejména nepukavými plody a tyčinkami s dlouhými nitkami.[1]

Některé druhy je možno využít i v podmínkách střední Evropy jako okrasné liány (zóna odolnosti 7),[1] téměř se ale nepěstují a nejsou ani uváděny ze žádné české botanické zahrady.[5] Druh Stauntonia hexaphylla je v Japonsku pěstován pro jedlé plody. Mají sladkou, vodnatou dužninu a voní po medu. Jedí se čerstvé jako dezertní ovoce nebo vařené.[6]