Startovací okno

Startovací okno je v kosmonautice omezený, většinou poměrně krátký časový úsek, v němž může odstartovat kosmické těleso a dostat se na potřebnou oběžnou dráhu bez použití neúnosně velkého množství paliva.

Raketa Delta II se sondami STEREO čeká na otevření startovacího okna na heliocentrickou dráhu

Pojem startovací okno je používán nejčastěji v souvislosti s dosažením nějakého cílového tělesa, ať už jde o těleso na oběžné dráze Země (např. vesmírná stanice, Měsíc), nebo na oběžné dráze Slunce (planeta, kometa, planetka, atd..). Okno je dáno zvolenou technikou letu, vzájemným postavením startu a cíle, nároky na příletovou a odletovou rychlost (což souvisí s požadavkem, aby těleso kolem cíle pouze proletělo, nebo aby bylo navedeno na jeho oběžnou dráhu), atd. Nutnost odstartovat nosnou raketu s nákladem uvnitř startovacího okna nastala proto, že po oddělení nosné rakety obvykle po několika desítkách minut letu již většinou není možné dělat velké korekce dráhy. Čím větší jsou manévrovací schopnosti a množství paliva kosmické lodi nebo sondy, tím jsou nároky na startovací okno menší.

Při cestách k jiným planetám sluneční soustavy je nutné brát ohled i na vlastní oběh planety kolem Slunce. Dráha proto musí být zvolena tak, aby se sonda a cílová planeta setkaly v jednom bodě. Při meziplanetárních letech existuje optimální datum, kdy je vzájemné postavení Země a cíle nejvýhodnější z hlediska množství paliva nebo příletového času k němu. Startovací okno však trvá i jistý čas před a po optimálním datu. Mimo startovací okno není možné dosáhnout cíle danými prostředky.