Staroholandský racek

Staroholandský racek červený

Historie staroholandského racka je tajemstvím, které se chovatelům zatím nepodařilo rozluštit. Tito ptáci pravděpodobně vznikali okolo roku 1600, avšak další zmínky o nich nacházíme až době vydání standardu plemeno, který byl vydán ve 30. letech 20. století [2]. První zmínku, právě tu z roku 1600, můžeme najít v knize italského botanika a entmologa Ulisse Aldrovandiho. Toto dílo nese název Ornithologia libri a autor v něm, mimo jiné, popisuje i některá plemena holubů chovaných v tehdejší Itálii [2]. Aldrovandi uvedl, že v Holandsku se vyskytuje holub s náprsenkou na krku, který je znám jako „cortbecke“ podle krátkého zobáku.[2]

V roce 1931 se začal holubářský odborník H. Th. G. Moezelaar zajímat o staroholandské racky a mapovat jejich výskyt, v roce 1938 pak založil chovatelských klub těchto holubů [2]. V následujících letech Nizozemci provedli efektivní modernizaci přikřížením některých jiných plemen, zapojili třeba antverpské racky, kteří přinesli velké, široké a protáhlé hlavy [2]. Dále byla zvolena některá plemena holubů vzniklých na bázi poštovního holuba, mezi nimiž nechyběli antverpští výstavní (šířka hlavy) a němečtí výstavní (výška postoje a obdobné držení těla).[2]

Při posuzování na výstavách se u staroholandských racků posuzuje především celkový dojem, dále pak tvar těla, hlava a chocholka kresba a barva

Celkově je tento racek středně velký, vodorovně nesený s převládajícím bílým zbarvením. Má krátká záda. Hlava je podlouhlá, ne úzká, největší krátce před očima; kde také leží nejvyšší bod. Křivka temene viděná ze strany je dlouhá, vodorovná, na konci ukončena špičatou chocholkou. Čelo a zobák tvoří z pohledu ze strany rovnou linii, která v krásně kulatém oblouku přechází do linie temena. Z pohledu shora tvoří zobák a čelo trojúhelník. Špičatá chocholka co možná nejvýše posazená, na zadní straně krku hřeben. Oči jsou velké, kulaté a plné, přesto s živým výrazem; tmavé. Obočnice světle masově zbarvené, jemné struktury. Zobák středně dlouhý, silnější, tupý, dobře uzavřený, s čelem v přímé linii. Prodloužená přímka středu zobáku prochází očima. Má světle masovou barvu. Ozobí je malé a jemné. Krk je střední, silnější; hrdlo dobře vykrojené. Ocas je krátký až střední, dobře složený a vodorovně nesený.

Staroholandský racek se hodí pro voliérový či volný chov. Při volném chovu mají ptáci možnost volného pohybu, takže si udržují kondici a netloustnou. Holubník pro tyto racky nemusí být příliš velký a mohou v něm žít s jiným druhem holubů. Avšak pokud je v chovu dominantní samec, je možné, že bude ničit cizí vejce.[2] Co se krmení týče, chovatel by měl vybrat směs speciálně pro krátkozobá nebo středozobá plemena.

Hnízdění probíhá od března do června,

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Staroholandský racek na Wikimedia Commons