Stanislav Baudyš

Pocházel z rodiny Václava a Kateřiny Baudyšových. Vyučil se zámečníkem.[3] Matka byla textilní dělnicí, otce nepoznal.[4]

Za druhé světové války byl aktivní v odboji a v letech 1939-1945 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen.[2][3] Poprvé byl zatčen v únoru 1939, podruhé pak 16. března 1939. Byl držen ve věznici v Drážďanech a pak v koncentračních táborech Ravensbrück a Sachsenhausen.[4]

Jeho politická kariéra vyvrcholila po osvobození. V Hořicích zastával od června 1945[4] do konce roku 1948 funkci předsedy ONV a zároveň byl funkcionářem krajského výboru KSČ. V roce 1949 byl předsedou KNV a v lednu 1949 byl kooptován do předsednictva KV KSČ. Funkci ale aktivně nevykonával, protože studoval na Ústřední politické škole. Z funkce v předsednictvu odešel 3. února 1951.[3] V letech 1951 až 1953 byl náměstkem ministra národní bezpečnosti.[5]

IX. sjezd KSČ roku 1949 ho zvolil za náhradníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[6] Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Hradec Králové. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1951 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Viktor Linhart. Zasedal zde do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1954.[7]