Střední průmyslová škola koželužská Otrokovice

Střední průmyslová škola koželužská Otrokovice existovala v letech 1933 až 1991.

Střední průmyslová škola koželužská Otrokovice
ZkratkaSPŠK Otrokovice
Datum založení1933
Datum zániku1991
AdresaOtrokovice 765 02, tř. Tomáše Bati 331
Počet žákůmax 355

Byla založena v roce 1933 firmou Baťa, jako jedna ze závodních odborných škol firmy ve Zlíně.[1] Od roku 1956 byla jedinou odbornou koželužskou školou v Československu. V roce 1991 byla škole udělena právní subjektivita a ve školním roce 1992/93 se otevřel nový studijní obor chemická technologie. To vedlo ke změně oficiálního názvu školy na Střední průmyslová škola Otrokovice.

Názvy školy

  • (1933–1937) Závodní odborné školy firmy Baťa a.s. ve Zlíně
  • (1937–1948) Průmyslová škola ve Zlíně
  • (1948–1949) Průmyslová škola při n. p. Svit v Gottwaldově
  • (1949–1953) Vyšší průmyslová škola při n. p. Svit Gottwaldov
  • (1953–1954) Průmyslová škola koželužská Gottwaldov – Otrokovice
  • (1954–1960) Průmyslová škola koželužská v Otrokovicích
  • (1961–1991) Střední průmyslová škola koželužská Otrokovice

Ředitelé školy

  • (1933–1937) Jaromír Hradil
  • (1937–1939) Ing. Albert Rosa
  • (1939–1950) Ing. Matěj Hrádek
  • (1950–1951) Josef Balcárek
  • (1951–1953) Stanislav Staněk
  • (1953–1971) Dr. František Volák
  • (1971–1980) Ing. Jaroslav Krčál
  • (1980–1982) František Adamec
  • (1982–1991) Ing. Petr Churý
  • (1991–1993) Ing. Leoš Klimánek

Historie v datech

  • 1925 – vznik Závodní odborné školy obuvnické fy Baťa ve Zlíně, která samostatně vychovávala pracovníky pro odvětví firem, ve kterých jich byl nedostatek. Absolutorium bylo uznáváno jenom firmou Baťa.
  • 1933 – v Otrokovicích vzniklo odloučené pracoviště Závodní odborné školy fy Baťa ve Zlíně se specializací na koželužství[2]
  • 1937 – vznik šestileté Průmyslové školy ve Zlíně s oborem strojnickým, obuvnickým, chemickým a koželužským. Každý obor bylo možné studovat ve třech dvouletých stupních a to jako odbornou školu, mistrovskou školu a až vyšší průmyslovou školu s maturitou.[3]
  • 1940 – škola měla sedm oborů: obuvnický, strojírenský, stavební, pletařský, technický, chemický a koželužský. Prvních šest oborů bylo ve Zlíně, obor koželužský v Otrokovicích.
  • 1941 – Vyšší průmyslová škola v Otrokovicích byla zrušena. Zůstaly jen škola odborná a mistrovská.
  • 1942 – škola zřídila další dva obory a to textilní a stolařský.
  • 1947 – opět byl otevřen první ročník Vyšší průmyslové školy.
  • 1949 – škola přešla přímo pod státní správu.
  • 1953 – škola se stala samostatnou čtyřletou průmyslovou školou, do které mohli přicházet studenti po ukončení povinné školní docházky.
  • 1956 – škola v Otrokovicích se stala jedinou odbornou koželužskou školou v Československu.
  • 1962 – byly vypracovány a schváleny nové osnovy, v nichž byl podstatně pozměněn obsah a rozsah odborných a zvláště chemických předmětů.
  • 1974 – generální rekonstrukce druhé etáže školní budovy.
  • 1980 – zavádění nové výchovně vzdělávací soustavy.
  • 1985 – první počítač TNS ze Slušovic ve škole a první pokusy s jeho využitím v laboratořích a ve výuce.
  • 1991 – změna názvu školy na Střední průmyslová škola Otrokovice.

Významní absolventi

Reference

  1. BAUTOVÁ, Dominika. Bakalářská práce - Dějiny středního školství ve Zlíně (se zaměřením na gymnázia a střední školy vycházející z baťovského školství [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2017-06-21 [cit. 2022-04-08]. [BAUTOVÁ, Dominika. Bakalářská práce - Dějiny středního školství ve Zlíně (se zaměřením na gymnázia a střední školy vycházející z baťovského školství). theses.cz Dostupné online].
  2. HAMŠÍKOVÁ, Alena. 50 let koželužského školství v Otrokovicích. 1. vyd. Otrokovice: SPŠ koželužská Otrokovice a o. p. Svit Gottwaldov, 1983. 141 s. S. 19-27.
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Almanach Střední průmyslové školy chemické v Gottwaldově při příležitosti 50. výročí založení. 1. vyd. Gottwaldov: SOŠ chemická, 1987. S. 11-12.
  4. prof. Ing. Dagmar Janáčová, CSc. [online]. [cit. 2022-04-19]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.