Občanský zákoník (Československo, 1950)

Občanský zákoník z roku 1950 (zákon č. 141/1950 Sb.), často nazývaný střední, protože nahradil všeobecný zákoník občanský z roku 1811 a následně byl sám už roku 1964 nahrazen novým zákoníkem, byl vyústěním právnické dvouletky v oblasti občanského práva.[1] Byl silně poplatný době (a okolnostem) svého vzniku,[2] což bylo dáno již rozhodnutím o jeho přijetí revolučním programem komunistické strany a složením kodifikační komise, v níž měl hlavní slovo Viktor Knapp.[2] Inspirací mu byl sovětský občanský zákoník z roku 1922 a principy sovětské ústavy z roku 1936.[2] Komise však (zejména kvůli časovému tlaku) pracovala i s nerealizovaným návrhem občanského zákoníku z prvorepublikové doby.[2]

Občanský zákoník
Předpis státu	Československo Československo
Druh předpisu	zákon
Číslo předpisu	141/1950 Sb.
Obvyklá zkratka	obč. zák.
Údaje
Autor	Národní shromáždění
Schváleno	25. říjen 1950
Platnost	23. listopad 1950
Účinnost	1. leden 1951
Zrušeno	1. leden 1992
Oblast úpravy
Občanské právo

Ústředním motivem zákoníku byla regulace (resp. omezení) majetkových vztahů, zajistit měl zejména kontrolu a dohled státu nad téměř veškerým majetkem.[3] Vedle toho došlo poprvé v historii k unifikaci občanského práva na území celého Československa[3] (ABGB neplatil na Slovensku). Vzhledem k následující kodifikaci z šedesátých let se tato neodpoutala od kontinentální civilistické tradice, tradiční smluvní typy a instituce zůstaly zachovány, respektováno bylo i tradiční právní názvosloví. K nejzásadnější zásahům patřilo rozlišení vlastnických typů (a preferování tzv. socialistických forem vlastnictví), zrušení institutu res nullius (věc ničí), výrazné zjednodušení institucí držby a vydržení a zrušení zásady superficies solo cedit.[4]