Stínka obecná

Stínka obecná mívá průměrně kolem 1,5 cm a má tmavší až tmavě šedou barvu. Tělo se skládá ze článkovaného krunýře tvořeného 9 články, ze 7 párů kráčivých končetin a z tykadel.

Krunýř je vyztužen vápenatými solemi, které stínka získává z prostředí* a konzumací staré svlečky (exuvie).

* např. z rozpadající se omítky a zdiva.

Mohou být cítit čpavkem, protože vylučují odpadní dusíkaté látky v podobě čpavku. Dýchají pomocí žaberních destiček vespodu zadečku, proto musejí žít ve vlhkém prostředí.

Jsou aktivní za soumraku, přes den jsou zalezlé pod kameny nebo v tmavých skulinách.

Samičky nosí vajíčka na svém břiše až do vylíhnutí a potom hynou. Mláďata jsou bílá až žlutá, ze začátku mají necelý milimetr a ihned zalézají nejčastěji do půdy nebo do malých skulinek. Rychle rostou a poté začínají vylézat i na povrch a pomalu tmavnou od prostředka krunýře.

Stínky jsou velice hojné a vyskytují se téměř všude (sklepy, pod velkými kameny a dlažebními kostkami, ve vlhkých skulinách…).

Často se zdržují ve skupině, kde se objevují i svinky.

Mezi její potravu patří tlející rostliny.

Často bývá kořistí pavouků z rodu šestiočka (viz potravní specializace), respektive celosvětově rozšířeného druhu šestiočka velká (Dysdera crocata). Evropští štíři rodu Euscorpius tvoří jejich další významné přirozené predátory. Někteří štíři a další predátoři nejsou schopni stínky lovit. To platí pro některé zástupce čeledi Buthidae např. Tityus sp. Chovatelé však využívají stínky jako snadno obstaratelnou a neskodnou kořist pro drobné a mladé Theraphosinae jako jsou sklipkani a mnoho dalších živočichů. Stínky samotné patří díky druhové, tvarové a barevné pestrosti (3000+ suchozemskych druhů) stále více mezi na péči nenáročné chovance terárií.

• KULHAVÁ, Monika. Svinky a stínky na zahradě nelikvidujte, ale vítejte. "Naše krásná zahrada." 31. 05. 2021.
• Obrázky, zvuky či videa k tématu stínka obecná na Wikimedia Commons