Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti
Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti (SDMS; anglicky Permanent Court of International Justice) byl prvním celosvětovým soudem. Založen byl na základě článku 14 Paktu Společnosti národů.
Historie
Statut Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti byl členy Společnosti národů přijat 16. prosince 1920 Signatárním protokolem a účinnosti nabyl 8. října 1921. Revidován byl jen jednou, v roce 1929, s účinností od roku 1936.
Soud sídlil v nizozemském Haagu v Paláci míru. Činnost započal 30. ledna 1922 a poslední zasedání se konalo 4. prosince 1939. Kvůli německé okupaci se přemístil do Ženevy, ale ve své činnosti už nepokračoval. Formálně byl rozpuštěn v roce 1946.
Jeho nástupcem se stal Mezinárodní soudní dvůr, který je však na rozdíl SDMS orgánem Organizace spojených národů (SDMS orgánem Společnosti národů nebyl).
Prezidenti Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti
- Bernard Loder (Nizozemsko) 1921–1924
- Hans Max Huber (Švýcarsko) 1925–1927
- Dionisio Anzilotti (Itálie) 1928–1930
- Mineitciro Adacti (Japonsko) 1931–1934
- Sir Cecil Hurst (Spojené království) 1934–1936
- José Gustavo Guerrero (Salvador) 1936–1945
Poštovní známka
V roce 1934 nizozemská poštovní správa pro potřebu soudního dvora opatřila řadu známek své země přetiskem COUR PERMANENTE DE JUSTICE INTERNATIONALE.[1]
Reference
- HLINKA, Bohuslav; MUCHA, Ludvík. Filatelistický atlas, 3. vydání. Praha: GKP, 1986. Kapitola Mezinárodní organizace, s. 216.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti na Wikimedia Commons
