Square Kilometre Array

Centrální část každé ze dvou soustav antén by měla být umístěna na území o průměru asi 10 km, z ní budou vybíhat spirály dalších stanic, které budou až 3 000 km daleko.[1] Australská část proto bude mít nejvzdálenější stanice až na Novém Zélandu, jihoafrická pak na Madagaskaru.

Podle představ z roku 2017 by se projekt měl zaměřit na pět základních okruhů témat:[1]

1. hvězdy: síť by měla být schopná zachytit světlo prvních vznikajících hvězd (jeho frekvence se vlivem rozpínání vesmíru posunula do radiové oblasti),
2. zachycovaní gravitačních vln: bude se tak dít sledováním odchylek v periodách pulsarů,
3. mapování vodíku v galaxiích: mělo by to umožnil poznat, jak se galaxie a především nadgalaktické struktury vyvíjejí,
4. vznik magnetických polí, především v mezigalaktickém prostoru,
5. výzkum temné hmoty: pomocí gravitačního čočkování.

Další oblastí bude hledání a výzkum složitých organických molekul ve vesmíru, kdy by měly být teleskopy zvlášť citlivé na záření způsobené změnami jejich jemné struktury.[3]

Ředitelství projektu sídlí v současnosti na observatoři Jodrell Bank ve Velké Británii.[1] První etapa projektu (2018 – 2023) má stát celkem 2 miliardy euro. Na projektu se kromě států, na jejichž území bude zařízení ležet, podílí několik evropských zemí, především Spojené království, Francie, Itálie a Španělsko, dále Kanada, Indie a Čína.[1]

Antény sítě ASKAP

Schéma antény MeerKAT

Koncept projektu byl navržen v roce 1991. Pro ověření koncepce vznikly dva projekty:[1]

• Austrálie: ASKAP – Australian Square Kilometre Array Pathfinder – síť 36 stejných antén o průměru 12 m. Je provozována od roku 2012.
• Jižní Afrika: MeerKAT, původně Karoo Array Telescope – soustava 64 parabolických antén o průměru 13,5 m. Staví se od roku 2016, v červnu 2018 bylo dodáno 36 antén, které se uvádějí do provozu.