Veřejná prospěšnost

Veřejná prospěšnost je činnost právnické osoby, jejímž posláním je přispívat k dosahování obecného blaha. Za veřejně prospěšné jsou považovány zejména různorodé nestátní neziskové organizace a církve. Princip soukromoprávní veřejné prospěšnosti je v tom, že nejde pouze o monopol veřejné moci. Veřejná prospěšnost se neváže přímo na právní formu, mohou ji tak mít i obchodní korporace (zejména sociální družstvo), vždy však jejich hlavní činnost musí v souladu se zakladatelským právním jednáním spočívat v „dosahování obecného blaha“. Dalšími podmínkami je, že na jejich činnost mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, svůj majetek získávají z poctivých zdrojů a využívají jej hospodárně.[1]

Status veřejné prospěšnosti v českém právním řádu byl upraven v občanském zákoníku (§ 146–150), příslušný prováděcí zákon však nikdy nebyl přijat. Jako hlavní důvod bylo uváděno to, že v českém právu nebyly veřejně prospěšné společnosti nijak zvýhodňovány.[2] Návrh prováděcího zákona o statusu veřejné prospěšnosti, který by mj. umožnil zápis statusu do veřejných rejstříků, schválila v souvislosti s rekodifikací soukromého práva 8. srpna 2013 Poslanecká sněmovna, ale v Senátu byl následně 12. září téhož roku zamítnut.[3] Od té doby nebyl další podobný návrh podán, ačkoli kromě občanského zákoníku s ním např. v ustanoveních § 85–93 původně počítal i zákon o zvláštních řízeních soudních. Český právní řád výslovně upravuje jen daňové zvýhodnění veřejně prospěšného poplatníka, jehož vymezení je však oproti úpravě v občanském zákoníku užší.[4] Nakonec byl tedy status veřejné prospěšnosti na návrh Senátu od 1. ledna 2018 zrušen a zůstala pouze obecná definice veřejné prospěšnosti v § 146 občanského zákoníku.[5]