Spojka (slovní druh)

Spojka souřadicí spojuje dva větné členy nebo věty v souvětí v souřadném poměru.[1]

Příkladem souřadicích spojek v češtině jsou a, i, či nebo nebo. V následujícím výčtu jsou kromě spojek uvedeny i spojovací výrazy složené buď z více spojek (ale i) anebo doprovázeny příslovci (jednak (a) jednak; jednak, ale i).[1]

• Spojky slučovací – a, i, ani, nebo, či, přímo, nadto, ani-ani, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak, zčásti-zčásti, dílem-dílem
• Spojky odporovací – a, ale, avšak, však, leč, nýbrž, naopak, jenomže, jenže, sice-ale, jistě-ale
• Spojky stupňovací – i, ba, ba i, ba ani, nadto, dokonce, nejen-ale i, nejen-nýbrž i
• Spojky vylučovací – nebo, aneb, buď - nebo, buď - anebo
• Spojky vysvětlovací – totiž, vždyť
• Spojky příčinné – neboť, vždyť, totiž, však také
• Spojky důsledkové – proto, a proto, tak , a tak, tudíž, a tudíž, tedy

Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném. Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že, sotva. Z podřadicích spojek se ke spojování větných členů užívají téměř výhradně spojky přípustkové: statečný, i když pošetilý plán.

• seznam latinských gramatických pojmů

• Slovníkové heslo spojka ve Wikislovníku
• Kategorie Spojky ve Wikislovníku