Speleoalpinismus

Speleoalpinismus je obor zabývající se pohybem ve speleologických terénech, nejčastěji v podzemních prostorách přírodního původu.[1] Jedná se o obor lezectví. Speleoalpinismus bývá rovněž označován jako speleologická technika (takto byl definován v dnes již neplatné vyhlášce č. 324/1990 Sb.) nebo jednolanová technika (z anglického single rope technique).

Speleoalpinismus

Oproti horolezectví, kdy lezec vystupuje terénem a lano mu slouží jako jistící prvek, se při speleoalpinismu užívá lano jako výstupový, sestupový i jistící prvek, protože podzemní terén neumožňuje bezpečný výstup (sestup) klasickou horolezeckou technikou. Druhým základním rozdílem mezi horolezectvím a speleoalpinismem je v charakteristice užívaných lan. Horolezecké lano musí být pevné, ale i dostatečně pružné, aby bezpečně utlumilo pád lezce. Lana pro speleoalpinismus musí být nejen pevná, ale hlavně však musí mít minimální průtažnost. Rozhodující ale je rozdíl v pojetí celého počínání. Zatímco pro horolezce je lezení smyslem celé jeho aktivity, tedy cílem, pro speleologa je speleoalpinismus mnohdy jediným prostředkem ke zmáhání vertikálních úseků, aby mohl bádat dále v jeskyni.

V počátcích zkoumání přírodních podzemních prostor byly používány pevné nebo lanové žebříky, zahájením průmyslové výroby spolehlivých lan z chemických vláken (polyamid, polyester) zhruba v 60. letech 20. století umožnilo vznik nových speleoalpinistických lanových technik.

Osobní výstroj

Tuto osobní výstroj musí bezpodmínečně mít každý speleoalpinista tak, aby dokázal samostatně fungovat v rámci skupiny. Nestačí však výstroj pouze vlastnit, musí ji dokonale ovládat.

  • dva na sobě nezávislé zdroje světla
  • přilba s podbradním páskem a trojbodovým upínáním
  • bederní úvaz se sníženým těžištěm a centrální maticovou karabinou
  • hrudní úvaz s trojúhelníkovou maticovou karabinou nebo tzv. "kšandy" (ypsilonka) pro držení hrudního blokantu
  • dvě odsedací smyčky (jedna kratší a jedna delší)
  • jedna odsedací smyčka propojující hrudní blokant s postrojem
  • ruční blokant s malou maticovou karabinkou a stoupací smyčkou
  • hrudní blokant
  • slaňovací brzda (buď samosvorná, nebo tzv. bugatka. Nikdy ne slaňovací osma!!!)
  • malá osobní kladka
  • pět karabin s pojistkou zámku, nejlépe oválného tvaru (1 - ruční blokant, 2,3 - odsedací smyčky, 4 - slaňovací brzda, 5 - osobní kladka)
  • nůž (v pevném pouzdře nebo otevíratelný jednou rukou)
  • vak na vybavení

Reference
  1. FRANK, Tomáš. Horolezecká abeceda. Vyd. 1. vyd. Praha: Epocha 663 s., [17] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 978-80-87027-35-6, ISBN 80-87027-35-3. OCLC 228606576 S. 336.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.