Spřežka (pravopis)

Spřežka je spojení dvou nebo několika písmen (grafémů) na označení jedné hlásky.[1] Jedná se o rozšířený způsob, jak se pravopis různých jazyků vyrovnává s nedostatkem grafémů (písmen) k vyjádření všechn potřebných fonémů (hlásek). V češtině se dlouhou dobu používaly různé varianty spřežkového pravopisu, přestože Jan Hus navrhl již na začátku 15. století diakritický pravopis. V současné češtině je nejpoužívanější spřežkou ch; spřežka se až na výjimky používá pro psaní přejatých slov (z nichž některá však již tvoří pevnou součást slovní zásoby); spřežka dz se vyskytuje ojediněle (rendzina), zejména v cizích vlastních jménech.

Použití

Protože latina měla poměrně chudý repertoár souhlásek, pravopisy jazyků, které používají latinku, používají různé metody, jak zapsat potřebné hlásky:

Příklady spřežek v různých jazycích

  • čeština ch
  • němčina např. ch, sch, tsch
  • angličtina např. sh, ch, ng
  • polština ch, cz, sz, rz, dz,
  • maďarština gy, ly, ny, ty cs, dz, dzs, sz, zs
  • nizozemština se vyznačuje množstvím samohláskových spřežek jako oe, aa, ee, atd. ch, sj, tsj, apod.

Odkazy

Reference

  1. SSJČ, V, s. 496.

Literatura

  • HAVRÁNEK, B.; BĚLIČ, J.; HELCL, M.; JEDLIČKA, A., 1989. Slovník spisovného jazyka českého. 2. vyd. Praha: Academia. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

  • VEČERKA, Radoslav. Nový encyklopedický slovník češtiny (czechency.org) [online]. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. [cit. 2021-03-01]. Kapitola Primitivní pravopis. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.