Solar Orbiter

Solar Orbiter je sluneční sonda určená ke studiu Slunce z jeho oběžné dráhy. Sondu vyrobili odborníci z firmy Airbus pro ESA.[1] Sonda odstartovala 10. února 2020 na raketě Atlas V z mysu Canaveral.

Solar Orbiter
start rakety
COSPAR2020-010A
Katalogové číslo45167
Start10. února 2020
Nosná raketaAtlas V 411
Typ oběžné dráhyheliocentrická dráha
ProvozovatelEvropská kosmická agentura
VýrobceAirbus
Hmotnost1 800 kg a 209 kg
Délka2,5 m
Šířka3,1 m
Výška2,7 m
Parametry dráhy
Apogeum0,91 AU
Perigeum0,28 AU
Sklon dráhy33°
Doba oběhu168 d
Přístroje
Nese přístrojeSpectrometer/Telescope for Imaging X-rays
Oficiální webOficiální web
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Struktura sondy

Sonda Solar Orbiter je tříose stabilizovaná platforma zaměřená na studium Slunce se speciálním tepelným štítem, který poskytuje ochranu před vysokými úrovněmi slunečního větru poblíž perihelionu. Sonda poskytuje stabilní platformu, která obsahuje kombinaci dálkového průzkumu Země a přístrojové vybavení v elektromagneticky čistém prostředí. Celkem 21 senzorů na kosmické lodi bylo nakonfigurováno tak, aby každý mohl provádět své experimenty nezávisle na ostatních a s ochranou před slunečním prostředím. Solar Orbiter zdědil technologii z předchozích misí, jako jsou solární panely ze sondy BepiColombo Mercury (MPO). Tyto solární panely lze otáčet kolem jejich podélné osy, aby se zabránilo přehřátí v blízkosti Slunce. Palubní akumulátory poskytují doplňkovou energii například v období zatmění, ke kterým dochází během průletů planet.

Subsystém telemetrie a sledování poskytuje schopnost komunikačního spojení se Zemí v pásmu X. Antény s nízkým ziskem se používají pro fázi startu a rané oběžné dráhy (LEOP) a také fungují jako záloha během zbytku mise, kdy se používají řiditelné antény se středním a vysokým ziskem. Vysokoteplotní vysokorychlostní anténa musí směřovat na širokou škálu pásem, aby bylo dosaženo spojení s pozemní stanicí a aby bylo možné stahovat dostatečné objemy dat. Jeho design byl převzat z mise BepiColombo. Anténu lze v případě potřeby sklopit, aby byla chráněna tepelným štítem Solar Orbiteru. Většina dat bude proto zpočátku uložena do palubní paměti a odeslána při první příležitosti zpět na Zemi.

Vědecké cíle

Kosmická loď se každých šest měsíců přiblíží ke Slunci . Nejbližší bod bude umístěn tak, aby umožňoval opakované studium stejné oblasti sluneční atmosféry. Solar Orbiter bude schopen sledovat magnetickou aktivitu vytvářející se v atmosféře, která může vést k silným slunečním erupcím.

Vědci budou mít také příležitost koordinovat pozorování s misí NASA Parker Solar Probe, která provádí měření sluneční korony.

Cílem mise je provádět detailní studie Slunce a jeho vnitřní heliosféry ve vysokém rozlišení. Nové informace pomůžou odpovědět na tyto otázky:

  • Jak a kudy bude proudit sluneční vítr?
  • Jak sluneční aktivita ovlivňuje heliosférickou variabilitu?
  • Jak sluneční erupce produkují energetické záření částic, které vyplňuje heliosféru?[1][2][3]

Odkazy

Reference
  1. VOPLATKA, Michael. Evropská solární odysea – 1. díl [online]. Kosmonautix.cz/, 2020-02-08 [cit. 2021-06-10]. Dostupné online.
  2. MAJER, Dušan. Solar orbiter ukazuje své možnosti [online]. Kosmonautix.cz, 2020-12-17 [cit. 2021-06-10]. Dostupné online.
  3. Ke Slunci míří unikátní sonda. Česko na ní ukazuje, že se vesmíru nebojí. iDNES.cz [online]. 2020-02-10 [cit. 2021-06-10]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.