Softwarová licence

Softwarové licence jsou obvykle velmi komplikované, takže jejich tvorbu přenechávají autoři software právníkům. Některé licence jsou předem vytvářeny tak, aby je mohli autoři snadno použít. Volbu licence provádí obvykle autor software, někdy k ní doplňuje vlastní dodatky, případně používá více licencí, přičemž volba vhodné licence je ponechána na uživateli. Často se používá licence ve formě EULA. Autor může licenci měnit. V případě kolektivního díla se obvykle vyžaduje souhlas všech autorů, a proto se často autoři záměrně vzdávají autorství ve prospěch třetí strany, která pak stanovuje licenci.

• BSD licence
• GNU General Public License (GNU GPL)
• GNU Lesser General Public License (GNU LGPL)
• MIT Licence
• Mozilla Public License
• Artistic License

• Netscape Public License
• Sun Community Source License
• Sun Public License
• Public Documentation License
• PHP License

• Otevřený software – software poskytované s licencí, která umožňuje získat jeho zdrojový kód
• End User License Agreement (EULA) – akt uzavření smlouvy s koncovým uživatelem
• Volné dílo – dílo, jehož majetková autorská práva nejsou chráněna, může být volně využíváno za dodržení určitých podmínek

• Adware – programy, které mají integrovanou reklamu
• Cardware – autor žádá uživatele o zaslání pohlednice
• Donationware – autor žádá uživatele o příspěvek na své konto nebo na dobročinné účely
• Demo – funkčně nebo časově omezená verze komerčního software, která se šíří zdarma
• Freeware – software, jehož užívání je naprosto zdarma
• Shareware – software, který lze volně distribuovat a zdarma vyzkoušet, pro další používání je třeba zaplatit
• Abandonware či orphanware – program, který již není výrobcem prodáván ani podporován, leč je tolerováno jeho šíření neoficiálními kanály

Štědroň, B., Ochrana a licencování počítačového programu, Wolters Kluwer ČR, Praha 2010, ISBN 978-80-7357-555-7