Sodíková výbojka

Zahřívací fáze nízkotlaké sodíkové výbojky. Růžové světlo Penningově směsi se postupně mění na monochromatickou žlutou.

Nízkotlaké sodíkové výbojky mají výbojku z borokřemičitého skla, která obsahuje kovový sodík, malou dávku neonu a argonu v Penningově směsi kvůli spuštění plynového výboje. Výbojka může být přímá[2] nebo ve tvaru písmene U. Po zapnutí začne výbojka emitovat matné červené/růžové světlo, které ohřívá kovový sodík a během několika minut, jak se začne kovový sodík vypařovat, se světlo změní na jasně žluté. Světlo nízkotlakých výbojek je monochromatické, index podání barev je rovný nule – nelze rozlišit jednotlivé barvy. Jsou proto nevhodné pro osvětlení komunikací.[3]

Vysokotlaké sodíkové výbojky jsou menší a obsahují další prvky jako rtuť a vytvářejí tmavě růžovou záři po zapnutí, a růžovo-oranžové světlo po zahřátí. Některé výbojky také produkují čiré až namodralé bílé světlo mezi zapnutím a zahřátím. Kvůli extrémně vysoké chemické aktivitě vysokotlaké sodíkové výbojky je oblouková lampa vyrobena z průhledného oxidu hlinitého. Xenon je u nízkotlakých sodíkových výbojek použit jako „startovací plyn“. Má nižší tepelnou vodivost a nižší ionizační energii ze všech neradioaktivních vzácných plynů. U vysokotlakých výbojek také dochází ke zkreslení barev, jsou ale stále odlišitelné, což je nesporná výhoda oproti výbojkám nízkotlakým.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sodium-vapor lamp na anglické Wikipedii a Sodíková výbojka na slovenské Wikipedii.

• The High-Pressure Sodium Lamp. Deventer: Kluwer Technische Boeken BV, 1986. ISBN 9789020119022. OCLC 16637733