Sociologismus

Sociologismus poukazuje zejména na širokou společensko-historickou podmíněnost vědeckého poznání. Autoři se kriticky vyjadřují zejména k čistě internalistickým koncepcím vývoje vědy. Tento přístup nalézáme mimo jiných v díle Karla Marxe, Maxe Schelera, Maxe Webera a ve frankfurtské škole i v současných přístupech.

Základními myšlenkami sociologismu je, že „veškeré poznání má společenský charakter“ a tato „společenská podmíněnost zasahuje všechny vědní obory“. Předpokladem sociologismu je, že společensko-historická determinace vědy určuje mimo jiné výběr problémů a způsob prezentace jejich řešení. Zkoumání vědy (věda o vědě) v této oblasti se věnuje zejména její institucionalizaci, komunikaci ve vědě, psychologii a etice vědy.

V metodologii vědy jsou sociologické aspekty vnímány spíš jako rušivé vlivy deformující objektivní a racionální vědecké poznání (např. v díle Imre Lakatose). Avšak také zde vznikají názory, že i v přírodních vědách je nutné k sociálním faktorům přihlížet.

Podle Thomase Kuhna je změna paradigmatu ve vědě velmi podobná revoluci ve společnosti. Koncepci vědecké revoluce objasňuje sociálními faktory. Podle Kuhna dosavadní metodologické koncepce neposkytují reálný obraz vývoje vědy, neboť ignorují skutečnost, že vědecké činnosti jsou úzce spojeny se specifickými vědeckými komunitami, které jsou odlišné od jiných společenských skupin. Stále však zůstávají otázky jakými prostředky probíhá boj ve vědecké komunitě, jak početná musí být komunita zastánců nového paradigmatu a v neposlední řadě otázka postavení zastánců paradigmatu starého (např. podle Maxe Plancka nové paradigma vítězí až v okamžiku, kdy zastánci toho starého zemřou). Kuhnova změna paradigmatu však život vědecké obce mění v iracionální proces. Tím je znemožněno zdůvodnění, proč je jedno paradigma lepší než druhé a proč mohou být takové debaty dovedeny k racionálnímu závěru. Sociologický výklad změny paradigmatu je tak vykompenzován ztrátou racionality takového vysvětlení, protože sociologické hledisko popisuje situaci v mikrokomunitě, avšak nezabývá se obsahovou stránkou a pravdivostí nové teorie.

Další významný filozof vědy, Larry Laudan, předpokládá historickou pluralitu vědeckého výzkumu. Laudanův síťový model vědecké aktivity podporuje širší pojetí vědecké racionality a umožňuje přechod mezi paradigmaty racionálně vysvětlit.