Slepá skvrna

Fotografie sítnice se schematem umístění žluté skvrny (fovea) a slepé skvrny (optic disc)

Během vývoje oka obratlovců vzniká sítnice jako výchlipka laterální stěny diencephala – části mozkové tkáně embrya a to je příčinou stavby sítnice. Nervová spojení (axony) více než milionu světločivných buněk (sítnicových ganglií) jsou vedena uvnitř oka a tam, kde se stýkají a přecházejí ve zrakový nerv – nebo také zrakový svazek vzniká bradavka, zvaná latinsky "papila nervi optici" nebo také disk zrakového (či optického) nervu. Na tomto místě nejsou žádné světločivné buňky, to znamená, že obraz dopadající na toto místo není přenášen do mozku.[1][2][3] Slepá skvrna se nachází na zadní straně oka nedaleko od žluté skvrny (macula lutea), má oválný tvar a velikost asi 1,5 mm. Je vidět pomocí oftalmoskopu na nosní straně žluté skvrny. Vyšetření disku zrakového nervu je důležité při diagnostice glaukomu a jiných očních nebo nervových poruch.[4] Je to v podstatě jediná viditelná část nervového systému.

Srovnání s okem chobotnice: evoluce hlavonožců a všech prvoústých vedla úplně jinou cestou než vývoj obratlovců. Oko hlavonožců se během vývoje zakládá jiným způsobem a tak je jeho stavba odlišná, i když funkce oka je srovnatelná. Zrakové nervy jsou u chobotnice vyvedeny od světločivných buněk přímo ven ze sítnice a spojují se vně sítnice, takže není důvod ke vzniku slepé skvrny.

Srovnání oka obratlovců a hlavonožců. U obratlovců (vlevo) jsou nervová vlákna (2) vedena před sítnicí (1) a u hlavonožců (vpravo) za sítnicí takže ji nestíní a nevytváří slepou skvrnu (4 – pouze u obratlovců) na výstupu zrakového nervu (3) z oka.

Člověk slepou skvrnu obyčejně nevnímá. Má to dva důvody. První je, že mozek slepé místo obrazu pro každé oko doplňuje pozadím vytvořeným z obrazu v blízkém okolí slepé skvrny tak, že skvrnu nechá splynout s okolím, aby v zorném poli nerušila. Je to podobný případ jako u elektronické retuše skvrn na fotografii (fotomanipulace). Retuš se obvykle provádí kopírováním rozostřené plošky vzaté z blízkého okolí skvrny. Kopíruje se přes samotnou skvrnu, která má zmizet. Že slepou skvrnu mozek při monokulárním vidění jen překrývá a nenahrazuje ji skutečným viděním se lze přesvědčit pomocí praktického testu slepé skvrny, jenž je popsán dole.

Druhým důvodem potlačeného vnímání skvrny je, že slepé skvrny levého a pravého oka jsou v zorném poli člověka každá na jiné straně. Při pohledu oběma očima současně není žádné místo v zorném poli skutečně slepé. Slepá skvrna pravého oka je vykryta vnímáním objektů levým okem a podobně slepá skvrna levého oka je vykryta vnímáním objektů prostřednictvím oka pravého. Proto při testu slepé skvrny je nutné mít zakryté nebo zavřené jedno oko, viz instrukce k provedení testu zde dole.[1]

Vezměte bílý list papíru a nakreslete černý bod. Asi 5 cm napravo od něho černý křížek. Zavřete levé oko a pravým se upřeně dívejte na černý bod. Nyní zvedejte list papíru a pomalu jej přibližujte k oku. Přitom neustále sledujte černý bod. Zjistíte, že v určité vzdálenosti papíru od oka přestanete křížek vidět, jeho obraz právě dopadl na slepou skvrnu oka.[5]

Objevil ji fyzik Edme Mariotte v roce 1668. Pobavil tím dvořany Ludvíka XIV. Postavil dva velmože dva metry od sebe a požádal je, aby se dívali jedním okem na jistý bod ležící trochu stranou. Pak se každému z nich zdálo, že jeho protějšek nemá hlavu.

Pojem slepá skvrna je v moderní kultuře často používán v titulech knih, filmů nebo jiných děl. Souvisí to s významem anglického pojmu Blind spot, který spíše než anatomickou slepou skvrnu, popisuje špatně viditelné, slepé místo, mezeru v zorném poli, česky mrtvý (slepý) úhel.

• Lidské oko
• Retina (sítnice)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Slepá skvrna na Wikimedia Commons