Slínek

Slínek obsahuje různé druhy vápenných silikátů včetně alitu a belitu. Hlinitan trivápenatý (3CaO.Al₂O₃) a hlinitoželezitan vápenatý jsou další běžné složky. Tyto složky jsou často generovány in situ ohřátím různých jílů a vápence.[1]

Slínek portlandského cementu je vyroben ohřátím v rotační peci za vysoké teploty homogenním rozmícháním surového materiálu. Produkty při chemické reakce agregují za spékací teploty, která je okolo 1 450 °C (2 640 °F). Oxid hlinitý a oxidy železa jsou přítomné pouze jako tavidlo ke snížení spékací teploty a k přimíchání malého množství k pevnosti cementu. Pro speciální cementy jako jsou typy nízkoteplotní (LH) a cement odolný proti síranům (SR) je nutné omezit množství vytvořeného hlinitanu vápenatého (tricalcium aluminate). Hlavním surovým materiálem pro výrobu slínku je obvykle vápenec smíchaný s dalším materiálem obsahující jíl jako zdroj alumino-silikátu. Nečistý vápenec obvykle obsahuje jíl nebo oxid křemičitý (SiO₂). Uhličitan vápenatý (CaCO₃) obsažený v těchto vápencích může být do 80%. Další surová složka (materiály v surové směsi jiné než vápenec) závisí na čistotě vápence. Některé z druhotných složek surového materiálu jsou: jíl, břidlice, písek, železná ruda, bauxit, popílek a struska. Povrch slínku a jeho reakce v různých elektrolytických roztocích jsou zkoumány rastrovacím elektronovým mikroskopem a mikroskopií atomárních sil.[2]

Portlandský cementový slínek je mlet v kulových mlýnech na jemný prášek a použit jako pojivo v mnoha výrobcích z cementu. Někdy je přidáno trochu sádry. Může být kombinován s dalšími aktivními složkami nebo chemické příměsi k výrobě dalších typů cementu obsahující:

• mletou granulovanou vysokopecní strusku
• pucolán
• křemičitý úlet

Pokud je slínek skladován v suchých podmínkách, vydrží bez viditelné ztráty kvality po několik týdnů. Kvůli tomu a také proto, že může být lehce nakládán obvyklými prostředky pro manipulaci se surovinami, je slínek mezinárodně obchodován ve velkém množství. Výrobci cementu si většinou slínek objednávají pro mletí v jejich vlastních pecích v cementárnách. Výrobci dále slínek zasílají do mlýnů v místech, kde není možné připravovat cement ze surového materiálu.

Běžně se se slínkem můžeme setkat v maltě pro vnitřní či vnější omítky, kde může být obsah portlandského slínku 5 - 15% a odprašků z výroby portlandského slínku 0 – 0,5%.[3]

Obvykle je přidána sádra, zabraňující vznícení cementu, která je také velice efektivní k vylepšení mletí slínku a hodí se k prevenci vzniku aglomerací a vrstvy prachu na povrchu mlecích zařízení mlýnských zdí.

Organické části jsou často vloženy k vytvoření hrudek z prášku. Triethanolamin (TEA) je běžně použit při 0.1 wt. % a bylo dokázáno, že je velice efektivní. Dalšími aditivy, které jsou někdy použity jsou ethylenglykol, kyselina olejová a dodecyl benzen sulfonát. [4]

Slínek po ošetření vodou reaguje a vytváří se hydrát, známý jako cementová pasta. Posléze pasta polymerizuje, což je indikováno jejím ztvrdnutím.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clinker (cement) na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Slínek na Wikimedia Commons