Sky Sailing

Jedná se převážně o akustický synthpop za použití piána, bubnů a akustické kytary. Takto se výrazně odklání od pro něj typického elektronického žánru.

Zatím bylo 13. července 2010 vydáno jedno album s názvem An Airplane Carried Me to Bed (a to pod záštitou Universal Republic Records). Album obsahuje nahrávky z doby před Owl City nahrané v létě 2006. Dostupné je jak na iTunes, tak i v podobně CD. Další tvorbu Adam zvažuje.

Některé texty písní jsou dost podobné těm z „The Bird and The Worm“, ale jsou o trochu víc tlumené a zasněné. Avšak stejná lyrická fantazie a nepředvídatelné slovíčkaření, na jaké jsou fanoušci Owl City zvyklí, nechybí ani zde.

29. června 2010 na svém blogu Adam píše: „Před třemi a půl roky jsem ve sklepě svých rodičů během nočních hodin, kdy jsme se já a spánek nedokázali střetnout, nahrál sbírku písní. Byl jsem pracovníkem s kovem, pracoval od šesti od rána do čtyř odpoledne ve skladě v jižní Minnesotě. Psal jsem, tvořil, přemýšlel, snil a vdechoval hudbu každou volnou sekundu. Hudba byla vždy mým snem, ale tehdy to bylo jen pírko ve větru. Bez ohledu na to nebyla má nálada pochmurná a já jsem tvořil hudbu tak rychle a tak divoce, jak jsem mohl. Ve svém malém pokojíku ve sklepě jsem měl starý počítač Dell, Reason 2.5, kamarádův Behringer C-1 condenser, Behringer 8 channel analogový mixer a starý Alvarez od strýce. Neměl jsem ponětí, co jsem dělal, ale byl jsem snílek a hudba byl můj způsob, jak utéct, tak jsem do toho dal vše. Nikdy jsem nečekal, že by mou hudbu poslouchal někdo jiný než rodiče nahoře skrz prkna v podlaze. Psal jsem pro sebe. Byl jsem obojím, jak umělcem, tak publikem, a dal jsem si název Sky Sailing. Dlouho jsem tyto nahrávky tajně schovával a až do teď nespatřily denní světlo. Dlouho předtím než bylo Owl City pouhou jiskrou slávy, spousta sklíčeností orámovaných pracovních dní padlo na bezmyšlenkovité snění o tom, z čeho se nakonec stala kolekce těchto písní. Z pohledu perfekcionistického hudebníka, píseň není nikdy doopravdy dokončená, ale spíše jen opuštěná a proto po spoustě inspirace a náhodného experimentování jsem se vynořil ze sklepa s 11 skladbami, které jsem s láskou nazval An Airplane Carried Me To Bed. Toto album je krokem do minulosti, zdokumentovaný účet plachého kluka z Minnesoty s více nadějemi a sny, než sám věděl rady, co si s němi počít. Když budete poslouchat toto album, můžete zaslechnout naivitu, nevinnost, nezkušenost a představy doširoka otevřených očí toužícího snílka. Je to jako světlé, tak tmavé, optimistické a melancholické. Nenaleštěné a zaprášené, je to starožitnost, a proto to obsahuje opravdu unikátní a elegantní estetiku. Ačkoliv za tou hudbou byl vždy jen jeden umělec, před Owl City bylo Sky Sailing a já považuju za velkou čest, že se konečně našla příležitost to s vámi sdílet. Doufám, že si to užijete tak, jako jsem si já užil tvorbu.“[1]

V jednom rozhovoru Adam řekl, že mu album akorát zabíralo místo na disku, tak ho trochu opravil a vydal. Nahrávky jsou pro něj prý sentimentální, protože jsou to první písně, které dal dohromady a první písně, pro které napsal texty, protože začínal produkováním instrumentálních, ambientních a experimentálních věcí.

Při srovnání Sky Sailing versus Owl City říká, že obojí jsou dílem jednoho a toho samého člověka, ale Sky Sailing je temnější, náladovější a více organická. Na albu se neobjevuje žádné velké programování, vše se tvořilo spíš ručně. Písně a texty tíhnou k myšlence, že tam někde je vždycky něco víc, jen to čeká na prozkoumání nebo objevení.

A na otázku, jestli si užil jeden projekt víc než druhý Adam odpovídá: „Ne nijak konkrétně. Vždycky jsem chtěl 'dělat všechno' z hlediska psaní a nahrávání a samozřejmě jsem to všechno nemohl dělat skrze jednu skupinu. Vždy mě to táhlo ke skoro všem hudebním žánrům, takže vytváření odlišných projektů mi to umožňuje dělat.“[2]

Pro oficiální reprezentaci se Adam nafotil v letecké masce (tu použil také pro svůj další projekt Swimming With Dolphins). Také zveřejnil dvě fotky z dětství.[3][4]