Skupinové procesy

Konformita je tendence přizpůsobení názoru jedince k názoru většiny. Je to také „řeč“, kterou si neseme z pravěku. Konformitu můžeme rozdělit na 3 základní druhy, a to:

1. Účelovou – jedinec se přetvařuje a přizpůsobí se svým názorem k názoru většiny, aby se vyhnul trestu nebo získal odměnu.
2. Pravou – názor jedince se skutečně změní k názoru skupiny.
3. Opačnou – jedinec vědomě nesouhlasí s tím, co říká skupina, protože chce zůstat sám sebou, chce se vymykat skupině.

V oblasti konformity se provádělo mnoho výzkumů. Mezi výzkumy patří např. Auto-kinetic Effect Experiment,[1] kterým se zabýval sociální psycholog Muzafer Sherif v roce 1935. Druhý z experimentů provedl Solomon Asch v roce 1951, Conformity experiment.[2] Při tomto experimentu bylo zjišťováno, kolik lidí se přizpůsobí většině. Experimentu se účastnilo 7 herců a 1 pravý respondent. Herci byli předem domluveni na tom, jaké budou jejich odpovědi, což pravý respondent nevěděl. Všem účastníkům byly ukazovány úsečky označené A/B/C/ a měli říci, která úsečka se svou podobou nejvíce přibližuje předložené cílové čáře. Nejdříve herci odpovídali na všechno správně, poté schválně odpověděli špatně a 37 % respondentů to opakovalo po nich - drželi se konformity, nechtěli vybočovat nebo se báli posměchů. Na konci experimentu bylo zjištěno, že ¾ respondentů se vždy drželo odpovědí herců a zbylá část se alespoň jednou nenechala ovlivnit. Konformitou se také zabýval americký psycholog Richard Crutchfield v roce 1954, Crutchfield Conformity.[3]

Sociální facilitace neboli jaký vliv má okolní společnost na výkon jedinců. Tento pojem je spojený s významným psychologem Normanem Triplettem, jehož studie zabývající se sociální facilitací se považuje za první sociálně-psychologický výzkum. Tento výzkum prokázal, že když jedinci vykonávají lehčí úkoly při pozorování ostatních, jejich výkon se zvyšuje, a naopak při plnění těžších úkolů se výkon jedinců snižuje. Sociální facilitací se také zabýval Robert Zajonc.

Sociální zahálení nám nastává u skupinových činností nebo úkolů, kdy jedinec ví, že nebude hodnocen jeho individuální výkon, ale bude se hodnotit celá skupina dohromady. Na toto téma provedl výzkum Bibb Latané, Kipling Williams, Stephen Harkins v roce 1979 – „experiment s křikem a tleskáním“ Studenti měli za úkol křičet a tleskat nejdříve jednotlivě poté ve skupinách. Bylo zjištěno, že student, který plnil úkol samostatně podával největší výkon – největší hluk. Ve skupině o šesti lidech studenti vydávali naopak nejmenší hluk. Skupina pěti lidí vydávala také o něco menší hluk. Pokud jsou lidé ve skupině mají tendenci se za někoho schovávat.

Teorie attachmentu se zabývá vlivem raného vztahu mezi matkou a jedincem, a jak raný vztah s matkou ovlivňuje ostatní vztahy v životě jedince. Touto teorií se zabýval John Bowlby a Mary Ainsworth. Druhy attachmentu rozdělujeme na základní tři:

1. Bezpečný (50 %): Bezpečný attachment vzniká na základě toho, kdy matka konzistentně (stále) naplňuje potřeby svého dítěte a chová se k němu s láskou. Tento druh attechmentu má vliv na budoucí vztahy jedince, kteří mají rádi sociální kontakty/vztahy a nevadí jim je navazovat.
2. Úzkostně-vzdorující (30 %): Úzkostně-vzdorující attachment vzniká v případě, kdy se matka ke svému dítěti chová nekonzistentně, to znamená, že někdy je její chování pěkné a někdy zlé (hostilní). Jedinec má v budoucnu problém navázat sociální vztah, i když by chtěl. Pokud se jim vztah podaří navázat může přerůst až do nějaké ,,závislosti".
3. Úzkostně-vyhýbavý (10 %): Úzkostně-vyhýbavý attachment vzniká v důsledku konzistentně špatného chování matky k dítěti. V budoucnu jedinec nemá zájem navazovat sociální vztahy a navazovat kontakty.

Bystander effect neboli efekt přihlížejícího nebo také efekt apatického svědka. Tento efekt říká, že v krizové situaci čím víc lidí ji bude sledovat, tím víc roste pravděpodobnost, že žádná z osob nepomůže/nezasáhne. Je to velmi silný efekt. Jedním z nejznámějších případů byla vražda Kitty Genovese. Kitty byla 28letá dívka, která byla přepadena v bytovém domě. Když ji násilník bodnul nožem, volala o pomoc, takže násilník se zalekl a utekl. Situaci sledovalo cca. 38 lidí, nikdo nic neudělal, nikdo neinformoval policii. Poté se násilník vrátil a Kitty zabil ze strachu, že ho předtím dívka viděla a mohla by ho udat.

• PESSO, Albert, Diane BOYDEN-PESSO a Petra VRTBOVSKÁ. Úvod do Pesso Boyden System Psychomotor: PBSP jako terapeutický systém v kontextu neurobiologie a teorie attachmentu. 1. vyd. Praha: Sdružení SCAN, 2009, 210 s. ISBN 978-80-86620-15-2.
• VRTBOVSKÁ, Petra. O ztraceném dítěti & cestě do bezpečí: attachment, poruchy attachmentu a léčení. Tišnov: Scan, 2010, 120 s. ISBN 978-80-86620-20-6.
• HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. Vyd. 3. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-763-9.
• MILGRAM, Stanley. Poslušnost vůči autoritě: experiment, který zpochybnil lidskou přirozenost. Přeložil Hana ANTONÍNOVÁ. Praha: Portál, 2017. ISBN 978-80-262-1238-6.
• VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1428-8
• NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0690-7.
• ŘEZÁČ, Jaroslav. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-8593-148-6.