Skotská klapouchá kočka

Skotská klapouchá kočka je středně velká kočka, kocouři obvykle váží 4–6 kg, kočky 2,7–4 kg. Hlava a tvář jsou oblé, líce výrazné.[3] Oči jsou velké a kulaté, široce otevřené, se „sladkým“ pohledem.[3] Nos je krátký, s jemnou křivkou.[3] Tělo je oblé, linie hřbetu je vodorovná. Nohy jsou krátké, pevné. Kočka nesmí působit obézně nebo neohrabaně.[3] Ocas je ohebný, středně dlouhý až dlouhý, směrem ke špičce se zužuje.[3]

Všechny skotské klapouché kočky se rodí s rovnýma ušima. U koťat, která nesou gen pro klapouchost, se první známky sklápění uší objevují zhruba po 21 dnech.[4] Původní skotské klapouché kočky měly v uších jen jednoduchý záhyb (single fold), jejich uši tak byly jen lehce sklopené, současné kočky však mívají v uších až trojitý záhyb (triple fold), což způsobuje, že uši jsou téměř úplně přiklopeny k hlavě.[2] I když uši jsou sklopené, kočky je nadále používají běžným způsobem ke komunikaci – uši se otáčejí za zvukem, stahují se dozadu, je-li kočka rozzlobená, vztyčují se, jestliže kočka zbystří.[5]

Vystavují se pouze klapouché kočky, ovšem jedinci s rovnýma ušima jsou zcela nezbytní pro chov (viz sekce Genetika a Zdraví).

Srst může být krátká i dlouhá – existuje jak skotská klapouchá kočka krátkosrstá (CFA původně uznaná varieta z roku 1978[1]), tak skotská klapouchá kočka dlouhosrstá (varieta uznaná CFA v roce 1993[1]). Přípustné jsou téměř všechny barevné kombinace (i s bílou).

Skotské klapouché kočky jsou obvykle dobromyslné a klidné, velmi dobře se přizpůsobí dalším zvířatům v domácnosti.[4] „Svého“ člověka rády sledují na každém kroku.[6] Jsou inteligentní a hravé, proto je lze i snadno trénovat.[6] Nesnáší samotu[6] – pokud zůstávají samy, mohou propadat depresím.

Rády spí na zádech.[2][6] Také rády sedávají na zadku, tělo vztyčené, zadní nohy roztažené před sebou a přední nohy položené na břiše (podobně jako třeba vydra) – tzv. „Buddhova pozice“.[2][6] Nejsou „mnohomluvné“,[6] mají obvykle tišší hlas,[6] pomocí kterého dávají najevo své pocity.

Osteochondrodysplasie (OCD) je porucha, která ovlivňuje vývoj kostí a chrupavek. Tato porucha je zodpovědná za klapouchost skotských klapouchých koček a podle dosud provedených studií jí ve větší či menší míře trpí všechny klapouché exempláře skotských klapouchých koček.[8] Homozygotní jedinci mívají často deformované kosti a trpí již od raného věku těžkými a bolestivými formami osteoartritidy.[8] Osteoartritida se objevuje i u heterozygotních jedinců, většinou však v méně vážné formě a až v pozdním věku.[8]

Zodpovědní chovatelé při množení páří vždy heterozygotního jedince a kočku s rovnýma ušima (viz též sekce Genetika), aby nedošlo ke zplození homozygotních koťat. Avšak výskyt progresivní osteoartritidy různých stupňů závažnosti i u heterozygotních jedinců je důvodem, proč někteří výzkumnici doporučují zcela ustat s chovem tohoto plemene.[7] Z tohoto důvodu také plemeno není akceptováno chovatelskými organizacemi GCCF a FIFe.

Chovatelé z americké CFA tvrdí, že cílený chov vedl v jejich chovech k vymýcení výskytu koček s deformovanými ocasy a kostními lézemi. V diskusi FIFe zástupce britských chovatelů skotských klapouchých koček prohlásil, že britští chovatelé u svých koček nevidí zdravotní problémy a že studie, podle které se zdravotní problémy (osteoartritida) projevují, byť v malé míře, u všech heterozygotních skotských klapouchých koček, zahrnovala příliš malý počet jedinců.[9] Zhruba třem stovkám chovatelů skotských klapouchých koček byla prezentována nabídka na zrentgenování jejich kočky zdarma za účelem nalezení klapouchého jedince se zdravýma zadníma nohama, nabídka však nikdy nebyla přijata.[9] S podobnou nabídkou přišli také zástupci chovatelské organizace WCF ve spolupráci s genetičkou Leslie Lyonsovou. Ani tato nabídka se nedočkala přijetí. FIFe prohlásila, že o uznání skotské klapouché kočky nebude uvažovat, dokud chovatelé nenechají svá zvířata testovat.[9]