Skleněný pokoj (film)

Skleněný pokoj je ve filmu ztvárněn jako středobod vily, architektonický unikát s panoramatem Brna za skleněnou stěnou a se zadní onyxovou stěnou, která představuje vrchol finančních možností objednavatelů. Skleněný pokoj je ve filmu symbolem kosmopolitního setkávání a nadějí podnikatelských představitelů první republiky, ztělesněných v tomto případě německými židovskými velkokapitalisty Československa, jejich přáteli, dětmi a židovskou vychovatelkou. Budoucnost vily a Tugendhatovy rodiny je synonymem krátkodobého prvorepublikového blahobytu, krásy, modernosti a otevřenosti 30. let 20. století,[2] nemilosrdně ukončených emigrací rodiny majitele, agresí nacistické moci a represemi jejich přátel.

Film se natáčel přímo ve vile Tugendhat a na dalších místech moravské metropole, dále pak v pražské vile Pod kaštany, v Semlerově rezidenci v Plzni, v lednickém zámku i zámeckém parku či ve vile Chateau Kotěra v Ratboři u Kolína.[2] Město Brno film podpořilo dotací ve výši 4,3 milionu korun.[1]

Podle Kamila Fily je film řemeslně dobře natočený, chybí mu ale děj a emoce (recenze na Aktuálně.cz);[4] současně působí řídce i srandovně ve způsobu, jakým zobrazuje české dějiny (Hospodářské noviny).[5] Podle Vojtěcha Ryndy z Reflexu film „voní světovostí“, přesto však „působí jako provinční červená knihovna“.[6]

• Věra Míšková, Právo 7. března 2019 50 %[7]
• Mirka Spáčilová, iDNES.cz 15. března 2019 55 %[8]
• Kristina Roháčková, iROZHLAS 16. března 2019 50 %[9]
• Haló noviny 12. března 2019 ☺☺☺☺ Skvělé![10]
• Rimsy, MovieZone.cz 3/10