Skautská výchovná metoda

Skautské hnutí neusiluje pouze o „zabavení“ svých členů, případně o učení zálesáckým dovednostem, ale zejména o systematickou hodnotovou výchovu a duchovní rozvoj každého jedince. Skautské hnutí usiluje o to, být aktivní součástí demokratické občanské společnosti, a chce vychovávat samostatně myslící jedince s pevnými morálními zásadami, kterým není lhostejný svět kolem nich a nebojí se stát si za svými ideály. Pomůckou k tomu je skautský slib a zákon, které mají dětem a mladým lidem ukázat hodnoty, jež by měly být základem každé slušné společnosti. Součástí hodnotové výchovy v oddíle by ale neměla být jen práce se slibem a zákonem, ale např. i budování osobní morálky a zodpovědnosti za své chování a jednání, důraz na plnění povinností, sebereflexe (co jsem udělal dobře/ špatně, v čem se mohu zlepšit?), rozbor chování hrdinů v motivačních příbězích atd. Snad nejdůležitějším prvkem v hodnotové výchově je vzor chování vedoucích. Dětem často z domu chybí vzory, jejichž příkladu by se mohly držet.

Učení se aktivní činností, neboli učím se tím, že něco dělám (learning-by-doing). Např. stavba tábora a zajišťování jeho chodu vesměs vlastními silami (vaření aj.) je nástrojem, jak budovat u dětí úctu k práci, učí je samostatnosti, střídmosti, utužuje fyzickou kondici aj. Znalosti a dovednosti by neměly být dětem předkládány „na podnose“. Poznatky a zkušenosti by měly děti sbírat samy vlastní aktivitou a zvídavostí nebo prostřednictvím her, což výrazně pomáhá jak samotném procesu učení, tak i atraktivitě programu.

Práce v družinách a menších skupinkách je pro skauting dalším charakteristickým rysem, který byl poté převzat i do jiných mládežnických uskupení. Zakladatelem družinového systému je lord Robert Baden-Powell, který během búrských válek v jižní Africe rozdělil své vojáky do menších skupinek, které si zvolily svého vedoucího a byly skrz něj organizovány. Tento nápad se osvědčil i v práci s mladými lidmi, kterým se Baden-Powell později rozhodl věnovat, a tak vznikl družinový systém v podobě, jak jen známe dnes. Pokud to možnosti oddílu dovolují, je družinový systém nejlepší volbou. V družině se děti učí od sebe navzájem, jeden druhému jde často příkladem, v družinách též vznikají pevnější přátelské vztahy, rozhodování a příprava programu probíhá na základě dohody. Z hlediska organizace je tento systém náročnější na koordinaci vedoucích a programu, který se dětem připravuje, a proto s družinovým systémem některé oddíly nepracují.

Skauting je založen na cestě neustálé výchovy a sebevýchovy, jež by měla každého zdokonalovat po všech stránkách a dát vyniknout nejlepším vlastnostem každého jedince. Tento prvek metody pracuje s zájmem a spoluúčastí každého mladého člověka na jeho osobním rozvoji. Možností, jak posilovat osobní rozvoj, je mnoho – od plnění skautské stezky, odborných zkoušek - odborek, oddílových výzev (např. tři orlí pera) po pozdější činovnické vzdělávání. Nejde o porovnávání schopností dětí navzájem, ale hlavně o osobní růst a zdokonalování se každého jedince zvlášť.

Symbolický rámec je možné chápat jako určitý „obal“ skautského programu, který mu má dodávat atraktivitu a podporovat naplňování vytyčených cílů. Nabízí motivaci a inspiraci k činnosti. Ve skautské činnosti se jedná zejména o dva typy symbolických rámců – jeden, který je společný všem skautům (hymna, lilie a jiné symboly, skautský kroj, slavnosti atd.), a druhý, který si oddíly a družiny vymýšlí samy (libreto k hrám a s tím spojené kostýmy, kulisy, příběhy atd.). Vlastní symbolický rámec by měl být uzpůsobený věkové kategorii členů, výchovným cílům a měl by být pro děti zajímavý.

Příroda je nejen vynikající prostředí pro skautskou výchovu, ale i jeden z objektů jejího zájmu. Skauting vede děti k úctě k přírodě, její ochraně a prožívání silných zážitků spojených s vnímáním přírody a jejích krás. Zároveň využívá možností, které příroda nabízí k uskutečnění dalších aktivit skautské praxe jako je sport, estetická výchova, poznávání historicky a kulturně zajímavých míst atd. Příroda též může napomáhat budování pevných a trvalých přátelství, ke kterým chce skauting vést – společný pobyt mimo pohodlí domova, kde je potřeba se přizpůsobit nedostatku obvyklého komfortu a rozmarům počasí, vytváří vhodné podmínky pro lepší stmelení a soudržnost skupiny na základě společných silných zážitků. Důležitost přírody v tradici českého skautingu je většinou odvozována od odkazu Ernesta Thompsona Setona, zakladatele hnutí Woodcraft. České skautské hnutí bylo jeho myšlenkami ovlivněno zdaleka více než v jiných zemích, a mimo jiné proto je příroda jako objekt zájmu pro český skauting důležitější než například v Anglii.

Již v prvku „družinový systém“ je obsažena myšlenka, že mladší se přirozeně učí od starších, kteří jsou jim rádci a vzory. Toto skauting dále rozvíjí tím, že každý oddíl či středisko je postaveno na určité hierarchii, kdy starší a zkušenější (např. vůdci oddílu) pomáhají mladším (např. rádci), delegují na ně určité úkoly a vedou je k samostatnosti a schopnosti umět stále více věcí tak, aby časem mohli vykonávat zodpovědnější a složitější úkoly. Podstatné zde je taky to, že dospělí činovníci by se měli neustále vzdělávat, aby byli schopni porozumět měnícím se potřebám oddílu i dostát všem dalším (technickým, administrativním) závazkům.

Tento prvek pracuje s aktivním přebíráním zodpovědnosti za stav společnosti v našem bydlišti, státě i na celé Zemi. Souvisí s aktivním občanstvím, s každodenní angažovaností, ale také s globálně rozvojovými tématy. Je tedy důležité naše zapojení do širší komunity - máme zde možnost zažít obohacující setkání, získat jiný náhled na konkrétní problém, pochopit širší kontext.