Sisyfovská práce

O korintském králi Sisyfovi se tvrdí, že patřil k nejchytřejším či nejprohnanějším, a také, že chtěl být nesmrtelný. Když si pro něho přišla Smrt (bůh smrti Thanatos), vyslaná bohem Diem jako trest za prozrazení tajemství bohů, uvěznil ji. Lidé přestali umírat a také přestali bohům přinášet oběti. Zeus, nejvyšší z bohů, proto poslal svého syna, boha války Aréa zjednat nápravu. Arés Thanata vysvobodil a ten přinesl Sisyfovu duši do podsvětí. Ovšem Sisyfos předvídavě požádal manželku, aby v případě jeho smrti nepohřbívala jeho tělo a nepřinesla pohřební oběť v podobě darů bohům. Bůh podsvětí Hádés a jeho manželka Persefona marně čekali na dary. Sisyfos se vypravil k Persefoně, omlouval se za svou „málo truchlící nedbalou ženu“, které je třeba vyčinit, a slíbil, že vše napraví, pustí-li ho na tři dny z Hádu na zem. Dosáhl tak svého cíle být opět mezi živými a zůstal na zemi s milovanou manželkou. Zeus však pověřil posla bohů Herma[2] (dle jiných pramenů Hádés poslal Thanata[3]), aby Sisyfa přivedl zpět do podsvětí, což se mu podařilo. Soudci mrtvých Sisyfa tvrdě potrestali. Dostal úkol vytlačit na kopec obrovský kámen a na druhé straně ho skutálet dolů. Těsně pod vrcholem mu však balvan sklouzl zpět, a tak potem zalitý vyčerpaný Sisyfos musel seběhnout a balvan tlačit znovu a znovu. Navěky pyká za to, že vyzradil tajemství bohů, že byl lstivý a vychytralý, že chtěl udělat něco, co se nepodařilo nikdy a nikomu – přelstít Smrt. Je to marná snaha – tak jako každá sisyfovská práce.

K psaní velkého a malého písmene: Sisyfova práce, ale sisyfovská práce - přídavné jméno.[4]

„Mýtus o Sisyfovi je bezesporu jedním z nejpůsobivějších pojednání o lidském údělu. Camus ve slavném díle odhaluje absurdní postavení člověka ve světě: předvádí nám vrcholně absurdního hrdinu – Sisyfa, kterého kvůli přílišné svobodomyslnosti a neposlušnosti bohové odsoudili k nejstrašnějšímu trestu, jímž je zbytečná a beznadějná práce. Sisyfos má za úkol dovalit na vrchol hory velký balvan, který ihned padá vlastní vahou zpět na její úpatí. Je nucen pokračovat v takovéto práci do nekonečna. Pro Camuse se stal Sisyfos vhodným symbolem jeho pojetí lidského údělu. Představa, že s touto těžkou prací nebude nikdy hotov, může ubíjet, přesto v ní Camusův Sisyfos nalézá určitý – možná pochybný – smysl. Klopotná a nesmyslná práce lidského rodu sama se Camusovi ještě nejeví tragická. Tragickou se stává až tehdy, když člověk poznává úklady existence a zaujímá k této situaci určité stanovisko. Jeho hrdina »prohlédá« poznáním nesmyslnosti života a své bezmocnosti, a tím se osvobozuje od iluzí. Proto Camuse zajímá Sisyfos zvláště ve chvíli, kdy se vrací volný zpět k úpatí hory, aby se znovu chopil svého balvanu, tedy ve chvíli oddechu a přemítání o svém neradostném údělu: »… tato chvíle je chvílí vědomí.« Pokud si člověk uvědomí absurditu života a smíří se s tím, že život nemá žádný předem daný smysl (a pokud ano, je mimo lidské síly jej odhalit), štěstí spočívá v samotné práci a existenci, nikoli v dosažení úspěchu. Podle Camuse můžeme z tohoto úhlu pohledu považovat Sisyfa za šťastného, protože zbytečnost jeho práce nebude zdrojem zoufalství.“ [5]

• VANČOVÁ, Anička. Jedno z nejpůsobivějších pojednání o lidském údělu, Camusův Mýtus O Sisyfovi, je inspirativní i dnes. Nyní vychází v nakladatelství Garamond. In: Krajské listy [online]. 14. 10. 2015 [cit. 22. 8. 2017]. Dostupné z: https://www.krajskelisty.cz/kultura/11054-jedno-z-nejpusobivejsich-pojednani-o-lidskem-udelu-camusuv-mytus-o-sisyfovi-je-inspirativni-i-dnes-nyni-vychazi-v-nakladatelstvi-garamond.htm
• ŠMILAUER, Vladimír. Přídavná jména na -ský. Naše řeč. 1939, roč. 23, č. 4–5, s. 99–115. Dostupné také z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3388

• Sisyfos
• řecká mytologie

• Slovníkové heslo sisyfovská práce ve Wikislovníku