Sinusová tachykardie

Sinusová tachykardie se zcela běžně vyskytuje u řady fyziologických stavů. Sinoatriální uzel je pod vlivem vyšší nervové činnosti, regulace probíhá cestou sympatického a parasympatického nervového systému. Stavy, které vedou k podráždění sympatiku, vedou ke zvýšení rychlosti spontánní depolarizace v sinoatriálním uzlu a tím k vyšší frekvenci. Dochází k tomu například u fyzické námahy, stresu, rozrušení a podobně. Je také běžnou reakcí na zrychlení metabolizmu u zvýšené tělesné teploty (na vzestup teploty o jeden stupeň připadá zvýšení frekvence asi o 10/min) či při nadměrné funkci štítné žlázy (thyreotoxikóze), dalších stavech, které vedou ke stimulaci oběhu (tzv. hyperkinetická cirkulace), např. v těhotenství či při chudokrevnosti, reakcí na snížení objemu tekutiny v cévním řečišti jako projev snahy o kompenzaci a udržení oběhu (dehydratace, šokové stavy při těžším krvácení, sepsi či těžké alergické reakci). Také je kompenzačním mechanizmem při srdečním selhání z nejrůznějších příčin. Rovněž řada léků a návykových látek může vést v normálních dávkách a zejména při předávkování k sinusové tachykardii, podobně také stavy při odnětí některých návykových látek (abstinenční syndrom). Z léků jsou příkladem atropin, adrenalin, efedrin, theofylinové deriváty, některé kalciové blokátory, z návykových látek alkohol či kofein ve vyšších dávkách, kokain nebo metamfetamin.

Sinusová tachykardie je tedy obecnou reakci na zátěžovou situaci v organismu s širokým spektrem možných vyvolávajících stavů.

Elektrokardiografie (EKG) slouží k odlišení sinusové tachykardie od jiných klinicky významnějších rychlých arytmií. Na EKG křivce je zaznamenán rychlý pravidelný rytmus s normální vlnou P (odpovídá aktivitě předsíní) následovanou komplexem QRS (odpovídá aktivitě komor srdečních). U velmi rychlé sinusové tachykardie případně nemusí být vlna P zřetelná, splývá s komplexy QRS. Další vyšetření se zaměřuje především na zjištění příčiny. Tato vyšetření vychází z celkového stavu nemocného, základního vyšetření klinického, laboratorního apod.

Zaměřuje se na ovlivnění základního vyvolávajícího onemocnění, případně úpravu dávkování léků apod.

Léčbu antiarytmiky si vyžadují jen specifické případy sinusové tachykardie. Sem řadíme

• syndrom neadekvátní sinusové tachykardie - projevuje se trvalou klidovou, zpravidla mírnou tachykardií vystupňovanou zátěží v nepřítomnosti jiného vyvolávajícího onemocnění. Vyskytuje se u osob s přirozeně vyšším tonem sympatiku.
• syndrom posturální tachykardie - klidová frekvence srdeční je v normě, ale při mírné zátěži, například po postavení, nemocný reaguje neadekvátním vzestupem srdeční frekvence

V těchto případech se zkouší menší dávky betablokátorů, zcela výjimečně je nutná katetrizační radiofrekvenční ablace.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sinusová tachykardie na Wikimedia Commons
• www.techmed.sk/sinusova-tachykardia/

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.