Siněvir

Siněvir či Sinovír[1] (ukrajinsky Синевир, Synevyr, rusky Синевир, Siněvir) je jezero na Ukrajině. Je největší v Ukrajinských Karpatech a zároveň největší a nejvýše položené horské jezero na Ukrajině. Nachází se v okresu Chust Zakarpatské oblasti. Je součástí národního přírodního parku Siněvir. Má rozlohu 4,2 ha a leží v nadmořské výšce 989 m nedaleko obce Siněvirská Poljana. Průměrná hloubka je 8 až 10 m a maximální až 22 m. Jezero vzniklo sesuvem. Uprostřed jezera leží také malý ostrov.

Siněvir
Синевир
Jezero Siněvir
Poloha
SvětadílEvropa
StátUkrajina Ukrajina
oblast Zakarpatská oblast
OkresChust
Poloha jezera na mapě Zakarpatské oblasti
Zeměpisné souřadnice48°37′ s. š., 23°41′2″ v. d.
Rozměry
Rozloha4,2 ha
Max. hloubka22 m
Ostatní
Typsesuvový
Nadm. výška989 m n. m.
Přítok vody3 potoky
Odtok vodypotok ústící do Terebly
Ostrovy1
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vodní režim
Pohled na jezero s plastikou Siň a Vira a s ostrůvkem, který je podle pověsti zbytkem mohyly Virova hrobu

Vodu do jezera přivádějí tři potoky. Odtéká z něj potok, který ústí do řeky Terebly (přítok Tisy).

Turistika

Díky dobrému dopravnímu spojení je jezero Siněvir jednou z nejnavštěvovanějších turistických lokalit na Zakarpatské Ukrajině. K místním turistickým atrakcím patří např. jízda na tradičních vorech po jezeře. Jezero má turistickou známku č. 8.[pozn. 1] Jezero leží jen asi 25 km od obce Koločava, vyhledávané turisty z Česka.

Pověst o vzniku jezera
Dřevěná plastika Siňi a Vira

Podle pověsti měl být Vir mladý a chudý horal, který se zamiloval do krásné dívky jménem Siň. Její rodiče však lásce nepřáli a nechali mladého horala zabít. Siň potom na jeho hrobě tak dlouho plakala, až naplakala celé jezero vody. Ostrov, který je uprostřed jezera, má být zbytkem mohyly Virova hrobu. V současnosti stojí u jezera dřevěná plastika od I. V. Brovdiho a M. M. Sanina, zobrazující Siň a Vira jako horalku a pastevce.

Odkazy

Poznámky
  1. Viz Turistické známky Ukrajiny.

Reference
  1. heslo Sinovír. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930-1934. ISBN 80-7185-057-8.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.