Simon Vestdijk

Simon Vestdijk (18. října 1898 Harlingen – 23. března 1971 Utrecht) byl nizozemský spisovatel, překladatel a publicista. Používal také pseudonymy Petit Moune a S. Tascorli.

Simon Vestdijk
Narození	17. října 1898 Harlingen
Úmrtí	23. března 1971 (ve věku 72 let) Utrecht
Povolání	básník, překladatel, lékař-spisovatel, esejista a spisovatel
Národnost	Nizozemci
Alma mater	Amsterdamská univerzita (1917–1927)
Významná díla	Anton Wachter
Ocenění	Lucy B. en C.W. van der Hoogt award (1938) Dr. Wijnaendts Francken-prijs (1941) Prose prize of the City of Amsterdam (1946) Multatuliho cena (1946) Cena P. C. Hoofta (1950) … více na Wikidatech
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházel z učitelské rodiny. Vystudoval medicínu na Amsterdamské univerzitě, po krátké praxi lodního lékaře v Nizozemské východní Indii se od roku 1932 věnoval pouze psaní. Spolupracoval s časopisy De Vrije Bladen, Groot Nederland a Forum. Od roku 1939 žil v městečku Doorn. Za druhé světové války byl jedním z nizozemských intelektuálů, které němečtí okupanti internovali v Sint-Michielsgestel.

Ve svých prózách přinášel ironický obraz nizozemské měšťácké společnosti, vycházel z psychoanalýzy a vypravěčských postupů Franze Kafky a Jamese Joyce.[1] Hlavním hrdinou je často autobiografická postava Antona Wachtera. Vydal více než 200 knih, z toho 52 románů, vedle beletrie se věnoval také esejistice a hudební kritice, zajímal se o psychologii a metafyziku.[2] Do češtiny byly přeloženy jeho historické romány El Greco, malíř absolutna a Puritáni a piráti. Podle jeho předlohy natočila v roce 1998 Dana Nechusthanová film Strážci slonoviny.

V roce 1955 získal Cenu Constantijna Huygense. Patnáctkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.[3]

Adriaan Roland Holst o něm prohlásil: „Simon Vestdijk píše rychleji, než Bůh stačí číst.“