Sibyla americké revoluce

Sibyla americké revoluce (v anglickém originále Sybil of the American Revolution, zmiňováno též jako Sybil, Daughter of the American Revolution[1] nebo jen jako Sybil of the Revolution[2]) je komorní opera o dvou dějstvích americké skladatelky českého původu Ludmily Ulehlové (Ludmila Ulehla) z roku 1992. Libreto k ní napsala Susan Scheffleinová. Premiéru měla 1. dubna 1993 v sále Abigail Adams Smith Museum v New Yorku.[3]

Sibyla americké revoluce
Sybil of the American Revolution
Sybil Ludingtonová, socha Anny Hyatt Huntingtonové v New Yorku
Základní informace
Žánr	komorní opera
Skladatel	Ludmila Ulehlová
Libretista	Susan Scheffleinová
Počet dějství	2
Originální jazyk	angličtina
Datum vzniku	1992
Premiéra	1. dubna 1993, New York, Abigail Adams Smith Museum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludmila Ulehlová (1923–2009) byla plodná skladatelka, hudební vědkyně a hudební pedagožka: od absolvování Manhattan School of Music roku 1947 vyučovala kompozici na téže škole až do roku 1989, od roku 1970 jako vedoucí katedry skladby. Svou jedinou operu však napsala až po odchodu na odpočinek.[2]

Námětem je historicky poněkud sporná epizoda z americké války za nezávislost, přesněji ze dne 26. dubna 1777. Šestnáctiletá Sybil, nejstarší dcera plukovníka Kontinentální armády Henryho Ludingtona, jela v noci 40 mil po stopách oddílu svého otce skrze Putnam County, aby jeho vojáky – a po cestě všechny obyvatele – varovala před britskými plány vyplenit město Danbury v Connecticutu, kde se nacházely zásoby Kontinentální armády.[3]

Poněkud chudý děj opery se soustředí na hlavní hrdinku; její otec, plukovník Ludington, je bojovníkem americké revoluce, osobním a ideovým protihráčem je mu Sybilin milý, který je pochází z rodiny loajální britské vládě. Tyto tři postavy doplňuje sousedka Ludingtonových paní Tiddová a starý poustevník.[1] Název opery symbolicky propojuje hrdinku opery s prorokyní Sibylou.

Podle recenze v The New York Times sice „zápletka nevytvořila napínavé operní drama, ale partitura paní Ulehlové, sepsaná v plynulém expresionistickém idiomu s tonálním zakotvením, stále lahodila uchu“.[1]