Siao (flétna)

Poprvé se objevila v dynastii Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.) s tím, že ji možná dovezli z oblasti nyní známé jako severozápadní Čína. Před nárůstem oblíbenosti této flétny během dynastie Tchang byl termín siao používán pro nástroj později nazývaný pchaj-siao neboli Panova flétna, kdežto píšťaly s jednou trubicí se označovaly ti.[2]

Většina fléten siao je vyráběna z bambusu,[1] ale můžeme je také najít v porcelánové a slonovinové podobě. Siao je přibližně 70 až 80 centimetrů dlouhá s pěti otvory na přední straně a s jedním otvorem na palec na zadní straně. Další otvory vespod flétny slouží k ladění, odvětrávání a upevnění ozdobných střapců.[2] Flétna je dvoudílná; její dno je otevřené, horní část je však uzavřena přirozeným uzlem bambusu. Malý otvor, který je připojený k zářezu ve tvaru písmene V či U na horním okraji flétny,[3] umožňuje proudění vzduchu celým nástrojem.

Siao existuje v několika dalších verzích:

• Tung siao má šest děr a je značně hlasitější; původem je z jižní Číny
• Čchin siao] je užší než klasická siao, ale s osmi otvory je nejdelším typem; ladí se v F a často doprovází sedmistrunnou citeru ku-čchin
• Pchaj siao neboli Panova flétna
• Nan siao (známá také jako čch’-pa) je krátká

Dalšími flétnami běžně se vyskytujícími v moderním čínském orchestru jsou pang-ti (梆笛), čchü-ti (曲笛), sin-ti (新笛), a ta-ti (大笛). Japonská flétna šakuhači svůj půvood odvozuje právě od čínské flétny siao.[3]

Na siao se hraje vertikálně a zvuk je tvořen o hranu na vrchním konci nástroje. Úhel, který při hře svírá flétna a tělo, je asi 45°.[3] Při hře na siao musí hráč při vydechování vzduchu do flétny kontrolovat jeho množství.[3]

Flétna se nejčastěji ladí v tónině G, může však být laděna i v F.[3] Jemný zvuk flétny je vhodný pro sólové vystoupení, využití však najde i v malých komorních sborech.