Seznam římských zákonů

Seznam římských zákonů. Tento abecední seznam je neúplný, některé zde uvedené zákony vznikly v západořímské říši až po zániku římské říše, tyto zákony však byly ovlivněny římským právem do té míry, že o nich lze uvažovat jako o nástupcích římského práva.

Římské zákony

Do 4. století př. n. l.

4. století př. n. l.

3. století př. n. l.
  • Lex Maenia (288 př. n. l.) – ustanovení sněmu centuriátního je povinován schválit i senát
  • Lex Hortensia (287 př. n. l.) ) – právně závazná jsou i ustanovení sněmu tributního
  • Lex Hieronica frumentaria (240 př. n. l.) – zákon přebíral daňový systém Hieróna II. ze Syrakus
  • Lex Claudia de senatoribus (218 př. n. l.) – senátoři nesmějí podnikat ani se zabývat obchodem
  • Lex Claudia de nave senatorum (218 př. n. l.) – senátoři nesmějí vlastnit lodě s válečnou kapacitou
  • Lex Oppia sumptuaria (215 př. n. l.) – zákon proti přepychu; omezoval ženám nošení drahých šatů, šperků a používání bryček
  • Lex Cincia de muneralis (204 př. n. l.) – zakazoval právním zástupcům na soudě brát odměny a dary

2. století př. n. l.
  • Lex Porcia Laeca (199 př. n. l.) – opětovně stvrzoval právo odvolací (provocatio) v hrdelních přích
  • Lex Porcia de tergo civium (195 př. n. l. nebo 184 př. n. l.) – zakazoval tělesné trestání římských občanů bez předchozího odvolání
  • Lex Acilia de intercalando (191 př. n. l.) – úpravy kalendáře
  • Lex Orchia sumptuaria (191 př. n. l.) – zákon proti přepychu; omezoval počet osob, které bylo možno pozvat na představení v divadle nebo cirku
  • Lex Villia annalis (180 př. n. l.) – stanovoval minimální věk potřebný pro volené funkce (quaestorové 30 let, aedilové 36 let, praetorové 39 let, konzulové 42 let); mezi každou magistraturou musí kandidátovi uplynout nejméně dva roky, mezi dvěma konzuláty pak 10 let
  • Lex Voconia de mulierum hereditibus (169 př. n. l.) – omezoval pro ženy množství majetku zahrnutého v dědickém právu z odkazu; pro velké množství legálních způsobů, jak ho obejít, byl prakticky bez účinku
  • Lex Fannia sumptuaria (161 př. n. l.) – zákon proti přepychu; stanovoval nejvyšší limity výdajů na představení a slavnosti
  • Lex Aebutia de magistratibus extraordinariis (154 př. n. l.) – navrhovatel mimořádného úřadu (diktatury) nemůže být do tohoto úřadu zvolen
  • Lex Aebutia de formulis (asi 150 př. n. l.) – dal městskému praetoru (tzv. praetor urbanus) volnost při jednání na soudním dvoru aby mohl přetvářet soukromé právo v Římě
  • Lex Aelia Fufia (asi 150 př. n. l.) – potvrzoval právo kurulských magistrátů (kurulská magistratura = konzulát, praetura, censura a kurulská aedilita) nebo tribunů lidu rozpustit všechna lidová shromáždění, pokud byla dosvědčena nešťastná znamení (tzv. omina); tento zákon zrušen Publiem Clodiem Pulchrem v roce 58 př. n. l.
  • Lex Calpurnia de repetundis (149 př. n. l.) – zakládal stálé soudní dvory proti vydírání (tzv. quaestio perpetua de repetundis); měl zabraňovat odírání provincií jejich prokonzul nebo nájemci daní neboli publikány
  • Lex Atinia de tribunis plebis (131 př. n. l. nebo 102 př. n. l.) – tribuni lidu se automaticky stávají členy senátu
  • Leges provinciae (146 př. n. l.) – soubor práv upravující správu římských provincií
  • Lex Gabinia tabellaria ( (139 př. n. l.) – zavedeno ve všech volbách tajné hlasování
  • Lex Cassia tabellaria (137 př. n. l.) – zavedeno tajné hlasování soudních porot
  • Lex Sempronia agraria (133 př. n. l.) – rozděloval obecní půdu (tzv. ager publicus) mezi bezzemky a stanovoval maximální výměru půdy na rodinu na 1000 jiter
  • Lex Papiria tabellaria (131 př. n. l.) – zavedeno tajné hlasování soudních porot
  • Lex Iunia de peregrinis (126 př. n. l.) – vykazoval z Říma všechny, kteří neměli římské občanství nebo ho získali neoprávněně
  • Lex Aufeia (124 př. n. l.) – řešil uspořádání provincie Asia
  • Lex Sempronia iudiciaria (123 př. n. l.) – soudnictví přeneseno ze senátorů na equity (jezdce); jezdecký census stanoven na 400 000 sesterciů
  • Lex Acilia de repetundis (123 př. n. l.) – novelizovaný zákon proti vydírání z roku 149 př. n. l.; soudní řízení v těchto přích bylo svěřeno equitům
  • Lex Rubria (122 př. n. l.) – povolil vystavět kolonii na ruinách Kartága
  • Lex Maria (119 př. n. l.) – nařizoval zúžení hlasovacích uliček jako opatření proti možnosti uplácení voličů
  • Lex Mamilia Roscia Peducaea Alliena Fabia (109 př. n. l.) – návrh pozemkové reformy
  • Lex Caelia tabellaria (107 př. n. l.) – rozšířeno tajné hlasování v procesech o velezradě (tzv. de perduellio)
  • Lex Servilia iudicaria (106 př. n. l.) – řízení soudních dvorů proti vydírání přeneseno z equitů zpět na senátory
  • Lex Domitia de sacerdotiis (104 př. n. l.) – členové náboženských kolegií již nejsou kooptování ale voleni (pravděpodobně) tributními sněmy; tento zákon byl později zrušen Sullou
  • Lex Servilia Glaucia (100 př. n. l.) - přiděloval půdu veteránům na pozemcích v jižní části Galie

1. století př. n. l.
  • Lex Caecilia Didia (98 př. n. l.) – mezi prvním čtením zákona na shromáždění lidu (tzv. contio) a jeho schválením musí uplynout nejméně tři tržní dny (velké trhy se v Římě konaly jednou za týden, římský týden měl až do juliánské reformy devět dní; devátým, tržním dnem byly tzv. nundinae), tedy nejméně 20 dnů kalendářních. Do jednoho návrhu zákona nebylo lze vkládat více spolu nesouvisejících věcí (přílepků)
  • Lex Minucia de liberis (91 př. n. l.) – potomci ze smíšených manželství, kdy jeden z rodičů měl římské občanství, na toto občanství nemají nárok
  • Lex Iulia de civitate (90 př. n. l.) – uděloval plné občanské právo těm italským spojencům, kteří se neúčastnili Spojenecké války nebo složili zbraně
  • Lex Plautia Papiria de civitate (89 př. n. l.) – uděloval plné občanské právo všem italským spojencům
  • Lex Pompeia de civitate (89 př. n. l.) – zřizoval provincii Galii Předalpskou, jejím obyvatelům přiznával římské občanství. Obyvatelům Zaalpské Galie uděloval právo latinské
  • Lex Cornelia annalis (81 př. n. l.) – sankcionoval předchozí činy Lucia Cornelia Sully během občanské války a posiloval moc senátu
  • Lex Cornelia de provinciis ordinandis (81 př. n. l.) – reguloval činnost prokonzulů ve svých přidělených provinciích, obzvláště nepovolenou válku nebo nepovolené cestování
  • Lex Aurelia de tribunicia potestate (75 př. n. l.) – tribunům lidu přiznával po uplynutí jejich tribunátu možnost kandidovat do vyšších magistratur
  • Lex Terentia Cassia frumentaria (73 př. n. l.) – zabezpečoval zásobování obilím Řím a snižoval přídělové dávky
  • Lex Gellia Cornelia de civitate (72 př. n. l.) – autorizoval Gnaea Pompia k udělení římského občanství zasloužilým (tedy prakticky Pompeiově klientele)
  • Lex Pompeia de tribunicia potestate (70 př. n. l.) – plně restituoval moc tribunů lidu včetně jejich práva veta
  • Lex Plautia de vi (70 př. n. l.) – zákon proti ohrožovatelům státní bezpečnosti
  • Lex Plautia de reditu Lepidanorum (70 př. n. l.) – amnestoval všechny spojence Marka Aemilia Lepida z jeho tažení proti Římu roku 78 př. n. l. a povoloval jim návrat do Říma
  • Lex Aurelia iudiciaria (70 př. n. l.) – stanovil spravedlivější rozdělení soudních porot na třetiny mezi senátory, equity a tribuny aeraria
  • Lex Gabinia de piratis persequendis (67 př. n. l.) – uděloval Pompeiovi zvláštní pravomoce k potírání námořních pirátů a ke kontrole zásobování obilím
  • Lex Roscia theatralis (67 př. n. l.) – přiděloval equitům v divadlech zvláštní místa (14 řad)
  • Lex Acilia Calpurnia de ambitu (67 př. n. l.) – trvale odnímal volební právo v případě volebního uplácení
  • Lex Manilia (66 př. n. l.) – uděloval Pompeiovi speciální pověření (imperium) pro boj s králem Mithridatem IV. a Tigranem
  • Lex Labiena de sacerdotiis (64 př. n. l.) – derogoval Sullův zákon o kooptaci členů náboženských kolegií a právo jejich volby opětovně navracel do lidových shromáždění
  • Lex Iulia de repetundis (59 př. n. l.) – zakročoval proti bezuzdnému vymáhání peněz v provinciích
  • Lex Vatinia (59 př. n. l.) ) – přiděloval Caesarovi na pět let prokonzulskou správu Předalpské Galie a Illyrika
  • Lex Licinia Pompeia (55 př. n. l.) – prolongoval Caesarovu správu Zaalpské Galie na dalších pět let
  • Lex Trebonia de provinciis consularibus (55 př. n. l.) – přiděloval na pět let prokonzulskou správu provincií Hispánii Pompeiovi a Sýrii Marku Liciniu Crassovi
  • Lex Roscia (49 př. n. l.) – obyvatelé Zaalpské Galie obdrželi latinské právo
  • Lex Iulia municipalis (45 př. n. l.) – měnil statuty všech italských měst a dal jim římský systém správy (komicie, senát, magistráty)
  • Lex Antonia de permutatione provinciae (44 př. n. l.) – předal na pět let Marku Antoniovi velení armády v Předalpské i Zaalpské Galii (místo původní Makedonie); zmocnil ho k převelení Caesarových legií z Makedonie do nových provincií
  • Lex Titia (43 př. n. l.) – uzákonění druhého triumvirátu na délku pěti let
  • Lex Iulia de adulteriis coercendis (18 př. n. l.) – manželská nevěra je soukromý i veřejný přečin a může být trestána vyhnanstvím
  • Lex Iulia de maritandis ordinibus (18 př. n. l.) – svobodní a mladé vdovy, které se nechtěly vdát, byli vyloučeni z dědictví a z návštěv veřejných her; stejné tresty hrozily i ženatým a vdaným ale bezdětným. Tento nepopulární zákon byl později upraven zákonem Lex Pappia Poppaea
  • Lex Iunia Norbana (17 př. n. l., uvádí se též 19) – propouštění otroků na svobodu bylo dáno pod kontrolu a po splnění předchozích formalit
  • Lex Fufia Caninia (2 př. n. l.) – omezoval počet otroků, které může vlastník propustit o své vůli na svobodu

1. století
  • Lex Aelia Sentia (4 n. l.) – propuštěnci, kteří spáchali vážný přečin, mohou být uvrženi do opětovného otroctví
  • Lex Valeria Cornelia (5 n. l.) – pozměnil proceduru volby praetorů a konzulů v centuriátním shromáždění; přidaných deset nových centurií (centuriae C. & L. Caesaris) mělo přednostní právo postavit kandidáty k volbám
  • Lex Papia Poppaea (9 n. l.) – upravoval Lex Iulia de maritandis ordinibus

3. století

5. století

6. století

A
  • Lex Acilia Calpurnia de ambitu (67 př. n. l.) – trvale odnímal volební právo v případě volebního uplácení
  • Lex Acilia de intercalando (191 př. n. l.) – úpravy kalendáře
  • Lex Acilia de repetundis (123 př. n. l.) – novelizovaný zákon proti vydírání z roku 149 př. n. l.; soudní řízení v těchto přích bylo svěřeno equitům
  • Lex Aebutia de formulis (asi 150 př. n. l.) – dal městskému praetoru (tzv. praetor urbanus) volnost při jednání na soudním dvoru aby mohl přetvářet soukromé právo v Římě
  • Lex Aebutia de magistratibus extraordinariis (154 př. n. l.) – navrhovatel mimořádného úřadu (diktatury) nemůže být do tohoto úřadu zvolen
  • Lex Aelia Fufia (asi 150 př. n. l.) – potvrzoval právo kurulských magistrátů (kurulská magistratura = konzulát, praetura, censura a kurulská aedilita) nebo tribunů lidu rozpustit všechna lidová shromáždění, pokud byla dosvědčena nešťastná znamení (tzv. omina); tento zákon zrušen Publiem Clodiem Pulchrem v roce 58 př. n. l.
  • Lex Aelia Sentia (4 n. l.) – propuštěnci, kteří spáchali vážný přečin, mohou být uvrženi do opětovného otroctví
  • Lex Antonia de permutatione provinciae (44 př. n. l.) – předal na pět let Marku Antoniovi velení armády v Předalpské i Zaalpské Galii (místo původní Makedonie); zmocnil ho k převelení Caesarových legií z Makedonie do nových provincií
  • Lex Aternia Tarpeia de multis (454 př. n. l.) – povoloval platit pokuty ve váženém bronzu místo dobytkem
  • Lex Atinia de tribunis plebis (131 př. n. l. nebo 102 př. n. l.) – tribuni lidu se automaticky stávají členy senátu
  • Lex Aufeia (124 př. n. l.) – řešil uspořádání provincie Asia
  • Lex Aurelia de tribunicia potestate (75 př. n. l.) – tribunům lidu přiznával po uplynutí jejich tribunátu možnost kandidovat do vyšších magistratur
  • Lex Aurelia iudiciaria (70 př. n. l.) – stanovil spravedlivější rozdělení soudních porot na třetiny mezi senátory, equity a tribuny aeraria

C
  • Lex Caecilia Didia (98 př. n. l.) – mezi prvním čtením zákona na shromáždění lidu (tzv. contio) a jeho schválením musí uplynout nejméně tři tržní dny (velké trhy se v Římě konaly jednou za týden, římský týden měl až do juliánské reformy devět dní; devátým, tržním dnem byly tzv. nundinae), tedy nejméně 20 dnů kalendářních. Do jednoho návrhu zákona nebylo lze vkládat více spolu nesouvisejících věcí (přílepků)
  • Lex Caelia tabellaria (107 př. n. l.) – rozšířeno tajné hlasování v procesech o velezradě (tzv. de perduellio)
  • Lex Calpurnia de repetundis (149 př. n. l.) – zakládal stálé soudní dvory proti vydírání (tzv. quaestio perpetua de repetundis); měl zabraňovat odírání provincií jejich prokonzul nebo nájemci daní neboli publikány
  • Lex Canuleia de conubio ( (445 př. n. l.) – povoloval sňatky mezi patriciji a plebeji
  • Lex Cassia tabellaria (137 př. n. l.) – zavedeno tajné hlasování soudních porot
  • Lex Cincia de muneralis (204 př. n. l.) – zakazoval právním zástupcům na soudě brát odměny a dary
  • Lex Claudia de nave senatorum (218 př. n. l.) – senátoři nesmějí vlastnit lodě s válečnou kapacitou
  • Lex Claudia de senatoribus (218 př. n. l.) – senátoři nesmějí podnikat ani se zabývat obchodem
  • Lex Cornelia annalis (81 př. n. l.) – sankcionoval předchozí činy Lucia Cornelia Sully během občanské války a posiloval moc senátu
  • Lex Cornelia de provinciis ordinandis (81 př. n. l.) – reguloval činnost prokonzulů ve svých přidělených provinciích, obzvláště nepovolenou válku nebo nepovolené cestování

D
  • Lex Domitia de sacerdotiis (104 př. n. l.) – členové náboženských kolegií již nejsou kooptování ale voleni (pravděpodobně) tributními sněmy; tento zákon byl později zrušen Sullou

F
  • Lex Fannia sumptuaria (161 př. n. l.) – zákon proti přepychu; stanovoval nejvyšší limity výdajů na představení a slavnosti
  • Lex Fufia Caninia (2 př. n. l.) – omezoval počet otroků, které může vlastník propustit o své vůli na svobodu

G
  • Lex Gabinia de piratis persequendis (67 př. n. l.) – uděloval Pompeiovi zvláštní pravomoce k potírání námořních pirátů a ke kontrole zásobování obilím
  • Lex Gabinia tabellaria ( (139 př. n. l.) – zavedeno ve všech volbách tajné hlasování
  • Lex Gellia Cornelia de civitate (72 př. n. l.) – autorizoval Gnaea Pompia k udělení římského občanství zasloužilým (tedy prakticky Pompeiově klientele)
  • Leges Genuciae (342 př. n. l.) – nikdo nesmí být zvolen znovu do úřadu dříve než po deseti letech; oba konzulové mohou být zvoleni z řad pebejců

H

I
  • Lex Icilia de Aventino publicando (454 př. n. l., někdy se udává 456 př. n. l.) – přiděloval plebejům obecní půdu na pahorku Aventin
  • Lex Icilia de tribunis plebis (492 př. n. l.) – tribuni lidu mohou svolávat lidová shromáždění
  • Lex Iulia de adulteriis coercendis (18 př. n. l.) – manželská nevěra je soukromý i veřejný přečin a může být trestána vyhnanstvím
  • Lex Iulia de civitate (90 př. n. l.) – uděloval plné občanské právo těm italským spojencům, kteří se neúčastnili Spojenecké války nebo složili zbraně
  • Lex Iulia de maritandis ordinibus (18 př. n. l.) – svobodní a mladé vdovy, které se nechtěly vdát, byli vyloučeni z dědictví a z návštěv veřejných her; stejné tresty hrozily i ženatým a vdaným ale bezdětným. Tento nepopulární zákon byl později upraven zákonem Lex Pappia Poppaea
  • Lex Iulia de repetundis (59 př. n. l.) – zakročoval proti bezuzdnému vymáhání peněz v provinciích
  • Lex Iulia municipalis (45 př. n. l.) – měnil statuty všech italských měst a dal jim římský systém správy (komicie, senát, magistráty)
  • Lex Iunia de peregrinis (126 př. n. l.) – vykazoval z Říma všechny, kteří neměli římské občanství nebo ho získali neoprávněně
  • Lex Iunia Norbana (17 př. n. l., uvádí se též 19) – propouštění otroků na svobodu bylo dáno pod kontrolu a po splnění předchozích formalit

L
  • Lex Labiena de sacerdotiis (64 př. n. l.) – derogoval Sullův zákon o kooptaci členů náboženských kolegií a právo jejich volby opětovně navracel do lidových shromáždění
  • Lex Licinia Pompeia (55 př. n. l.) – prolongoval Caesarovu správu Zaalpské Galie na dalších pět let
  • Lex Liciniae Sextiae de aere alieno (367 př. n. l.) – dlužníkům bylo odpočteno z jistiny to, co bylo zaplaceno na úrocích a zbytek dluhů měl být splácen ve třech letech stejnými díly
  • Rogationes Liciniae Sextiae příp. Leges Liciniae Sextiae (367 př. n. l.) – zavedena zásada, že jeden konzul musí vždy být plebejec; omezila se pozemková držba tak, aby nikdo neměl v držení více než pět set jiter půdy

M
  • Lex Maenia Sestia (452 př. n. l.) – stanovoval stupnice pokut: 1 vůl = 12 ovcí = 100 funtů (římských liber) bronzu
  • Lex Maenia (288 př. n. l.) – ustanovení sněmu centuriátního je povinován schválit i senát
  • Lex Mamilia Roscia Peducaea Alliena Fabia (109 př. n. l.) – návrh pozemkové reformy
  • Lex Manilia (66 př. n. l.) – uděloval Pompeiovi speciální pověření (imperium) pro boj s králem Mithridatem IV. a Tigranem
  • Lex Maria (119 př. n. l.) – nařizoval zúžení hlasovacích uliček jako opatření proti možnosti uplácení voličů
  • Lex Minucia de liberis (91 př. n. l.) – potomci ze smíšených manželství, kdy jeden z rodičů měl římské občanství, na toto občanství nemají nárok

N

O
  • Lex Ogulnia (300 př. n. l.) – počet členů kolegia pontifiků zvýšen na 8, polovina kolegia musí být plebejové
  • Lex Oppia sumptuaria (215 př. n. l.) – zákon proti přepychu; omezoval ženám nošení drahých šatů, šperků a používání bryček
  • Lex Orchia sumptuaria (191 př. n. l.) – zákon proti přepychu; omezoval počet osob, které bylo možno pozvat na představení v divadle nebo cirku
  • Lex Ovinia de lectione senatus (312 př. n. l., datum je nejisté, spíše něco před) – právo revidovat seznam členů senátu přešlo z konzulů na censory

P

R
  • Lex Roscia theatralis (67 př. n. l.) – přiděloval equitům v divadlech zvláštní místa (14 řad)
  • Lex Roscia (49 př. n. l.) – obyvatelé Zaalpské Galie obdrželi latinské právo
  • Lex Rubria (122 př. n. l.) – povolil vystavět kolonii na ruinách Kartága

S
  • Lex Sempronia agraria (133 př. n. l.) – rozděloval obecní půdu (tzv. ager publicus) mezi bezzemky a stanovoval maximální výměru půdy na rodinu na 1000 jiter
  • Lex Sempronia iudiciaria (123 př. n. l.) – soudnictví přeneseno ze senátorů na equity (jezdce); jezdecký census stanoven na 400 000 sesterciů
  • Lex Servilia Glaucia (100 př. n. l.) - přiděloval půdu veteránům na pozemcích v jižní části Galie
  • Lex Servilia iudicaria (106 př. n. l.) – řízení soudních dvorů proti vydírání přeneseno z equitů zpět na senátory

T

V
  • Lex Valeria Cornelia (5 n. l.) – pozměnil proceduru volby praetorů a konzulů v centuriátním shromáždění; přidaných deset nových centurií (centuriae C. & L. Caesaris) mělo přednostní právo postavit kandidáty k volbám
  • Lex Valeria Horatia de plebisctium (449 př. n. l.) – výrazně rozšiřoval práva plebejů
  • Lex Valeria Publicolae de provocatione (údajně 509 př. n. l., možná 449 př. n. l. nebo 300 př. n. l.) – garantoval každému Římanovi právo odvolat se proti rozsudku smrti (tzv. provocatio)
  • Lex Vatinia (59 př. n. l.) ) – přiděloval Caesarovi na pět let prokonzulskou správu Předalpské Galie a Illyrika
  • Lex Villia annalis (180 př. n. l.) – stanovoval minimální věk potřebný pro volené funkce (quaestorové 30 let, aedilové 36 let, praetorové 39 let, konzulové 42 let); mezi každou magistraturou musí kandidátovi uplynout nejméně dva roky, mezi dvěma konzuláty pak 10 let
  • Lex Voconia de mulierum hereditibus (169 př. n. l.) – omezoval pro ženy množství majetku zahrnutého v dědickém právu z odkazu; pro velké množství legálních způsobů, jak ho obejít, byl prakticky bez účinku

Všeobecné, veřejné zákony

Senátní usnesení
  • Senatus consultum – usnesení senátu bez právní závaznosti
  • Senatus consultum ultimum – usnesení senátu k ochraně republiky, prakticky vyhlášení výjimečného stavu. Senát ho vydával v případech extrémního nebezpečí pro republiku, obvykle se jednalo o snahu vypořádat se s vnitřním politickým násilím. První usnesení tohoto druhu (Senatus consultum de re publica defendenda) bylo vydáno v roce 121 př. n. l. kvůli potlačení nepokojů vyvolaných Gaiem Gracchem
  • Senatus consultum Claudianum (52) – o soužití svobodné ženy a otroka (žena měla přejít do otroctví i s případně narozenými potomky z tohoto vztahu majiteli otroka, pokud tohoto otroka po formálním varování odmítla opustit)
  • Senatus consultum Macedonianum (mezi 69 až 79) – o půjčkách mezi otcem a synem
  • Senatus consultum Neronianum (60) – o dědictví
  • Senatus consultum Orphitianum (178) – o dědictví
  • Senatus consultum Pegasianum (mezi 69 až 79) – o dědictví
  • Senatus consultum Silanianum (10) – o otrocích (pokud byl majitel otroka svým otrokem zabit, všichni otroci patřící majiteli mají být mučeni a odsouzeni k smrti)
  • Senatus consultum Tertullianum (mezi 117 až 138) – o dědictví
  • Senatus consultum Trebellianum (56) – o dědictví
  • Senatus consultum Vellaeanum (46) – o dluzích (zakazoval ženám ručit za závazky druhých osob, dokonce i v případě jejich manželů)

Kodexy

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.