Sergio Larrain

Narodil se a vyrůstal v rodině známého jihoamerického architekta, která měla pochopení pro umění a kulturu. Během studia lesnictví na kalifornské univerzitě v Berkley v letech 1949–1953 se začal věnovat i fotografování a prací v kavárně si našetřil na svoji první Leicu.[1] Po cestách v Evropě a Středním východě se v roce 1954 vrátil do Chile a stal se fotografem na volné noze. V letech 1956–57 se stal fotografem brazilského magazínu O Cruzeiro, což mu umožnilo cestovat po Latinské Americe a opět se vrátil do Evropy.[2]

V roce 1958 dostal grant od britské agentury British Council, který mu umožnil pracovat v Londýně. Ve stejném roce se setkal s Henri Cartier-Bressonem, který po zhlédnutí jeho fotografií pouličních dětí navrhl aby pracoval pro agenturu Magnum, jejímž členem se stal v roce 1961. Ve stejný rok se, po dvou letech fotografování pro magazíny v Paříži, vrátil do Chile aby zde na pozvání básníka Pabla Nerudy fotografoval jeho soukromí a blízké. Během 60. let (hlavně v roce 1963) pořídil převážnou většinu fotek dokumentující život ve městě Valparaíso, které byly publikovány jako fotografická esej v roce 1991.

Na začátku 70. let potkal bolivijského mystika a guru Oscara Ichazo a po deseti letech intenzivního fotografování se rozhodl opustit fotografii a věnovat se studiu východních náboženství, kaligrafii, malířství a józe.[3]

Hlavní výstava shrnující jeho práci byla uskutečněna v roce 1999 v Institutu moderního umění ve Valencii (IVAM), na jejímž základě byla vydána i souhrnná publikace.

• Chili (Lausanne: Rencontre, 1968)
• Valparaíso (Paris: Hazan, 1991)
• London (Stockport: Dewi Lewis 1998)
• Sergio Larrain (Valencia: IVAM 1999)
• Sergio Larrain (NY, Aperture foundation, 2013, editor: Agnès Sire) [4]