Semikonzervativnost

Semikonzervativnost je vlastnost charakteristická pro replikaci DNA. Tento pojem vyjadřuje, že každý nový DNA dvouřetězec se skládá z jednoho starého vlákna a jednoho nového vlákna. Přitom staré vlákno sloužilo při replikaci jako vzor (templát, matrice) pro syntézu vlákna druhého. Semikonzervativní model navrhli již Francis Crick a James Watson, nicméně konečný důkaz přinesl až slavný Meselsonův–Stahlův experiment, který využíval radioaktivního značení bakteriální DNA a následné kultivace bakterií v médiu bez radioizotopů.[1]

Ze tří možností, jak by mohl být replikován genetický materiál, je platný pouze semikonzervativní model

Jelikož je princip semikonzervativnosti ve vědecké komunitě dobře známý, byl použit i pro některé další biologické procesy, které probíhají obdobně. Příkladem je zřejmě semikonzervativní přenos tzv. nukleozomů při replikaci DNA: bylo zjištěno, že core nukleozomy se nerozpadají zcela, ale pouze se dělí na dvě tetramerické části – přitom se H3/H4 tetramer histonů přenese buď na jedno, nebo na druhé dceřiné vlákno DNA a na druhém se dosyntetizují histony de novo.[2][3]

Reference
  1. Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
  2. LEWIS, Zachary. Semiconservative inheritance of nucleosomes? [online]. 2010 [cit. 2010-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-18.
  3. ANNUNZIATO, A. T. Split decision: what happens to nucleosomes during DNA replication?. J Biol Chem.. 2005, roč. 280, čís. 13, s. 12 065 – 12 068. Dostupné online. ISSN 0021-9258.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.