Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty

Ve svém díle si Masaryk všímal stoupající sebevražednosti v moderní společnosti jeho doby a za úkol si kladl tento jev analyzovat a vysvětlovat. Příčiny stále rostoucího trendu sebevražd se snažil nalézt v přírodních, geografických, hospodářských i sociálních faktorech, které na tehdejší společnost působily.[1] Hlavní a nejsilnější důvod této „choroby“, jak ji Masaryk nazýval, však viděl v úpadku zbožnosti lidí v současné společnosti a v nedostatku mravních zákonů, kterými by se mohli řídit.[2]

Masaryk současnou společnost vnímal jako společnost vzdělanou, avšak z velké většiny vzdělanou pouze napůl. Největší část obyvatelstva měla základní znalosti, které získala ve škole, ale vyšší konkrétní cíle ve svém životě neměla. Lidé však byli schopní přemýšlet o smyslu vlastního bytí, a to právě bylo zásadní cestou k jejich možné vnitřní nespokojenosti, která mohla vést až k sebevraždě.[3]

Masaryk porovnával moderního člověka s divochem, u kterého se sebevražedné tendence spíše neobjevovaly. Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma typy lidí byl v nahlížení na okolní svět. Zatímco divoch celý svůj život zaměřoval na svět okolní, který poznával především smyslově, moderní člověk vše kolem sebe vztahuje k vlastnímu niternému světu, který ho nutí pokládat si existenciální otázky.[4] Otázky o smyslu vlastního života pak mohou člověka často zavést k negativním myšlenkám a k pochybnostem vedoucím ke sklíčenosti. Dokud bylo v lidské společnosti v průběhu dějin přítomno náboženství, které dávalo lidem ochranu a určovalo jim mravní pravidla, byl člověk jako takový podle úsudku T. G. Masaryka od chmurných myšlenek ochráněn. Problémem moderní společnosti je podle něj právě ztráta víry v Boha a s ním spojená ztráta morálních ukazatelů, kterými by se člověk mohl řídit.[5]