Scoop rám

Scoop rám byl poprvé vynalezen ve Spojených státech v roce 1947 Wallacem W. Robinsonem. 11. března 1947 byl vynálezu udělen patent, avšak do současné podoby se scoop rám dostal až 6. července 1970. Patent získali Elroy E. Bourgraf a Kenneth R. Self, zaměstnanci společnosti Ferno Washington Inc., jednoho z největších výrobců nosítek.

Scoop rám se skládá ze dvou částí, které jsou svisle na obou stranách spojeny zvláštními sponami.[2] Ty obě poloviny rámu spojí pevně tak, že vytvoří jedno nosítko. V případě, kdy je potřeba pacienta vyzvednout, se pod něj jednotlivé části rámu položí a tlačí proti sobě až dojde ke spojení.[1] Tím dojde k minimální manipulaci s pacientem.[1] Poté, co je pacient přenesen na vhodné místo, bývá přeložen na některé z imobilizačních zařízení, například na páteřní desku nebo do vakuové matrace. Rám je také délkově nastavitelný.

Scoop rám bývá obvykle využíván v situacích, kdy má zachránce podezření na poranění míchy nebo páteře, ale lze jej využít i v jiných situacích, např. ve stísněných prostorách, kde je manipulace s klasickými nosítky obtížná nebo nemožná. Někdy bývá scoop rám užíván i pro transport pacienta na schodišti. Scoop rám neslouží jako náhrada klasických nosítek.

Scoop rám je přítomen v sanitních vozidlech, vrtulnících letecké záchranné služby a dalších prostředcích zdravotnických záchranných služeb. Využívá jej i horská služba.

• 
  Na horním obrázku pokládá zachránce scoop rám pod pacienta, uprostřed je pacient transportován a na dolním obrázku je pohled zespodu
• 
  Záchranáři transportují pacientku na schoop rámu
• 
  Pacientka na scoop rámu před přeložením na vakuovou matraci
• 
  Pacientka je přeložena na vakuovou matraci, části rozloženého scoop rámu jsou podél matrace