Scholia enchiriadis

Scolica nebo též Scholia enchiriadis je anonymní hudebně-teoretický traktát z 9. století zamýšlený jako doplňující výklad k pojednání Musica enchiriadis. Oba tyto traktáty byly kdysi připisovány Hucbaldovi, tato teorie však již není přijímána.[1]

Charakteristika traktátu

Scolica enchiriadis je psaná formou trialogu, a přestože se jedná o komentář k Musice enchiriadis, je téměř třikrát obsáhlejší. [2] Mnoho z teorií, o nichž traktát pojednává jsou spojené s augustinským pojetím hudby, zejména tvrzení o významu matematiky v hudbě, coby příbuzných disciplín quadrivia.[2] Pozdější stati vycházejí z hudební teorie Boëthia a Cassiodora, dvou raně středověkých autorů, jejichž spisy o hudbě byly velmi rozšířené ještě stovky let po jejich smrti. Traktát používá monochordu k vysvětlení intervalových vztahů a rovněž se zabývá popisem pěveckých technik, ornamentace cantu planu a polyfonie organového typu.

Stupnice použité v díle, které je založené na systému tetrachordů, byly zřejmě vytvořené pouze pro účely spisu samotného, než že by vycházely z hudební praxe.[1] V traktátu se také vyskytuje neobvyklý typ notace, známý jako dasijská notace.

V roce 1981 byla zveřejněna kritická edice traktátů.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scolica enchiriadis na anglické Wikipedii.

  1. Hoppin, Richard H. Medieval Music. Norton, 1978, pp.188-193. ISBN 978-0-393-09090-1.
  2. Erickson, Raymond. "Musica enchiriadis, Scholia enchiriadis". The New Grove Dictionary of Music and Musicians. London: Macmillan, 2001.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.