Schlickovo ladění

Schlickovo ladění je nerovnoměrně temperované ladění, které ve své práci v roce 1511 popsal Arnolt Schlick. Zatímco někteří hudební teoretici kladou Schlickovo cítění ještě do doby temperatur, odvozených z pythagorejského ladění, založeného na kvintách, jiní již v této práci hledají začátky vzniku středotónového ladění, založeného na velkých terciích.

Arnolt Schlick [1] svůj návod k ladění varhan popisuje zhruba následujícími slovy: „Začni s tónem F v manuálu a vem jeho horní kvintu a neber ji příliš vysoko (jak by odpovídalo čistému ladění), ale nech ji podle záznějů o něco níže, co sluch ještě snese, ale zase ne až tak moc…“ Z tohoto popisu lze stěží odvodit exaktní vztahy mezi tóny, které požaduje přesná hudební teorie, pracující s pojmy pythagorejské či syntonické koma a poměřující drobné odchylky intervalů na centy, a proto jsou pokusy o rekonstrukci Schlickova ladění nejisté. Uveďme dva autory, kteří se pokoušejí rekonstruovat toto ladění podle uvedených náhledů:

Barbour

J. Murray Barbour [2] se jako první pokusil o rekonstrukci Schlickova ladění, přičemž vycházel z jedné šestiny pythagorejského komatu (PK). Kvinty F-C, C-G, G-D, D-A, A-E, E-H jsou laděny o 1/6 PK níže než čistě (698 centů), kvinty H-Fis, Fis-Cis, Dis-B a B-F jsou laděny o 1/12 PK níže než čistě, tzn. prakticky se rovnají kvintám rovnoměrně temperovaného ladění, jak je známe dodnes (700 centů), a Kvinty Cis-Gis a Gis-Dis jsou laděny o 1/6 PK výše než čistě (706 centů):

Kvinty	Poměr frekvencí	Popis	Centy
F – C C – G G – D D – A A – E E – H	${\frac {3}{2}}:\left({\frac {3^{12}}{2^{19}}}\right)^{\frac {1}{6}}=1.496616$	Užší: čistá kvinta zmenšená o šestinu pythagorejského komatu	698
H - Fis Fis – Cis Dis – B B – F	${\frac {3}{2}}:\left({\frac {3^{12}}{2^{19}}}\right)^{\frac {1}{12}}=1.498307$	Rovnoměrně temperovaná: čistá kvinta zmenšená o dvanáctinu pythagorejského komatu	700
Cis – Gis Gis – Dis	${\frac {3}{2}}.\left({\frac {3^{12}}{2^{19}}}\right)^{\frac {1}{6}}=1.503391$	Širší: čistá kvinta zvětšená o šestinu pythagorejského komatu	706

Helmut K. H. Lange

Lange [3] pokládá Barbourovu rekonstrukci za mylnou a naproti tomu se domnívá, že bylo Schlickovo myšlení již pevně svázáno se středotónovým laděním. Proto zužuje ladění oněch šesti kvint o 3/16 syntonického komatu.

Wegscheider s Wernerem [4] naproti tomu dávájí za pravdu Barbourovi a ukazují, že je to naopak Lange, který vychází ze špatného předpokladu o Schlickově svázanosti se středotónovým laděním. Tvrdí, že z pozorného čtení Schlickova díla jasně vysvítá, že jeho myšlení ještě navazuje na Pythagorejské ladění a proto se znaží zachovat konsonanci kvint do té míry, pokud je to možné. Odvolávají se na myšlení té doby, zejména na ladění Pareji (1428, tj. pouze 29 let před Schlickem) a Grammatea (1518, tj. ještě téměř 7 let po Schlickovi), jejichž ladění rovněž vychází z pythagorejského.

Reference

SCHLICK, Arnolt. Spiegel der Orgelmacher und Organisten. Speyer: [s.n.], 1511.
BLUME, Friedrich (Herausgeber). Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Allgemaine Enzyklopaedie der Musik. Svazek Band XIII. Kassel: [s.n.], 1949.
LANGE, Helmut K. H. Ein Beitrag zur musik. Temperatur der Musikinstr. vom Mittelalter bis zur Gegenwart. Die Musikforschung. Kassel, 1968, roč. 21. Jahrgang.
WEGSCHEIDER, Kristian; WERNER, Helmut. Richtlinien zur Erhaltung wertvoller historischer Orgeln. Studien zur Aufführungpraxis und Interpretation von Instrumentalmusik des 18. Jahrhunderts. 1981, Heft 12.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] SCHLICK, Arnolt. Spiegel der Orgelmacher und Organisten. Speyer: [s.n.], 1511.

[2] BLUME, Friedrich (Herausgeber). Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Allgemaine Enzyklopaedie der Musik. Svazek Band XIII. Kassel: [s.n.], 1949.

[3] LANGE, Helmut K. H. Ein Beitrag zur musik. Temperatur der Musikinstr. vom Mittelalter bis zur Gegenwart. Die Musikforschung. Kassel, 1968, roč. 21. Jahrgang.

[4] WEGSCHEIDER, Kristian; WERNER, Helmut. Richtlinien zur Erhaltung wertvoller historischer Orgeln. Studien zur Aufführungpraxis und Interpretation von Instrumentalmusik des 18. Jahrhunderts. 1981, Heft 12.