Scénotest

Scénotest (The Scenotest; Der Scenotest) je Projektivní psychodiagnostická metoda vytvořená Gerdhildou von Staabs ve třicátých letech dvacátého století. Dnes nejvíce využívaná ve vývojové psychodignostice a v psychoterapii hrou.

Scénotest je projektivní diagnosticko-terapeutickou metodou, která byla původně vytvořena jako diagnostická pomůcka (test) pro děti a mládež, postupně však autorka metody Gerdhild von Staabs užívala metodu také v diagnostice dospělých a její hlavní přínos začala více spatřovat i v oblasti psychoterapeutické (psychoanalyticky orientované).

Scénotest je v současnosti nejvíce využíván v oblasti vývojové diagnostiky (např. Rakousko, Švýcarsko, Polsko, Česko), dále v oblasti diagnostiky rodinných či sociálních vztahů a v psychoterapii dětí a dospívajících (např. s poruchami chování, pervazivními vývojovými poruchami, poruchami sociálního kontaktu ap.) – a to jak pro krátkodobou tak středně i dlouhodobou (systematickou) psychoterapii.

Psychoterapeutická aplikace Scénotestu není vázána na žádný specifický terapeutický směr. Metodu lze využít k nácviku žádoucího chování stejně jako k pochopení smyslu symptomu či „pouhé“ abreakci hrou. Scénotest, i když von Staabs původně čerpá z psychoanalytické tradice, je neutrální nástroj, jehož konkrétní využití vyplyne z individuálního přístupu člověka, který jej bude užívat (svým svébytným způsobem).