Savitar
Savitar či Savitr je védský bůh, jeden z Áditjů. Zpravidla je označován za sluneční božstvo a často splývá se Súrjou. Jeho jméno vykládáno jako „podněcovatel“ či „probuditel“. Jeho dcerou je bohyně Savitrí.[1][2][3]:s.136
Savitar také stejně jako řecký Hélios „svítí všem stvořením“ a je zlatooký a má zlaté zpřežení. Epiteta „s dobrými prsty“ či „se zlatými pažemi“ užívaná o tomto božstvu se též objevují u dalších indoevropských božstev slunce či úsvitu. V rgvédském hymnu 10.85 zase dává Sómovi za manželku bohyni Súrjá, která je v jiných případech označována za dceru slunečního boha Súrji.[3]:s.199,206, 220, 227
Naproti tomu Jaan Puhvel který jeho jméno vykládá jako „roditel“ a odvozuje jej od slova sús „rodič, dárce života, matka“. Jeho solární atributy přisuzuje povšechně solárnímu charakteru všech Áditjů, s mnohými z nichž je také ztotožňován. Vykládá jej spíše za produkt teologických spekulací kněžské vrstvy představující dobročinnost.[4]
Savitar je také vzýván v hinduistické mantře Gájatrí, jejíž text vychází z rgvédského hymnu 3.62.[3]:s.215
Odkazy
Reference
- ZBAVITEL, Dušan; MERHAUTOVÁ, Eliška; FILIPSKÝ, Jan; KŘÍŽKOVÁ, Hana. Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 80–81.
- FILIPSKÝ, Jan. Encyklopedie indické mytologie. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-52-4. S. 143.
- WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-928075-9.
- PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 81.