Satirikon
Satirikon či Satyrikon (v latinském originále Satyricon) je dobrodružný román římského spisovatele Petronia. Hlavními hrdiny jsou mladíci Encolpius (ten děj vypráví ze svého pohledu) a Ascyltus, kteří soupeří o mladičkého Gitóna. Místy je doprovází básník Eumolpus. Spolu putují jižní Itálií a zažívají různá dobrodružství, často erotického rázu.
Satirikon | |
---|---|
Autor | Petronius |
Původní název | Satyricon |
Země | Římská říše |
Jazyk | latina |
Žánr | Menippean satire a erotika |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charakteristika
V textu se střídá próza s veršem. Román byl původně mnohem rozsáhlejší. Do našich dnů se dochovaly jen zlomky, z nich nejdelší je Hostina u Trimalchiona. Zlomky Satyrikonu se vyznačují velkým množstvím rukopisných variant. Na mnoha místech je text nevratně poškozen, jinde nabízí celou řadu protichůdných interpretací. Důvodem je mimo jiné i to, že při líčení zábavy propuštěnců na hostině u zbohatlíka Trimalchiona autor využívá jazyka nižších vrstev společnosti, který se jinak v literární latině objevuje jen zřídka.
Popisem Hostiny u Trimalchiona se inspirovala novověká šlechta při pořádání svých dvorských zábav. Nejslavnější banket podle Trimalchiona uspořádal na základě Leibnizova scénáře v roce 1702 hannoverský kurfiřt.
Inspirace v umění
Dochovanými zlomky Satyrikonu se inspiroval italský neorealistický režisér Federico Fellini k natočení stejnojmenného filmu. Hostinou u Trimalchiona a jí inspirovanou zábavou na hannoverském dvoře roku 1702 se inspiruje inscenace Satyrikon s.r.ó/ Satyrikon Inc. unLtd., která vznikla na scéně pražského divadla Alfred ve dvoře v roce 2006.
Česká vydání
- Petronius: Satirikon. Přeložil Karel Hrdina. Odeon, Praha 1970.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Satirikon na Wikimedia Commons
- Studie o textové tradici Satyrikonu v časopise Souvislosti
- Hostina u Trimalchiona v novém překladu
- Satyrikonem inspirovaný multimediální projekt Satyrikon s.r.ó/ Satyricon Inc. unLtd. Archivováno 16. 12. 2007 na Wayback Machine