Sarcobatus vermiculatus

Sarcobatus vermiculatus je opadavý listnatý keř z polopouštních oblastí Spojených států amerických. Je jeden ze dvou druhů rodu Sarcobatus který je jediným rodem čeledi Sarcobataceae.

Sarcobatus vermiculatus
Sarcobatus vermiculatus - samčí květenství
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
ČeleďSarcobataceae
RodSarcobatus
Binomické jméno
Sarcobatus vermiculatus
(Hook.) Torr., 1848
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V nedávné minulosti byl u rodu Sarcobatus rozeznáván pouze jediný druh a rod by zařazen v čeledi merlíkovitých, ke změně došlo s nástupem moderních molekulárně biologických metod.

Výskyt

Domovskými místy tohoto druhu jsou jihozápadní oblasti Spojených států amerických. Jsou to teplé, téměř pouštní a bezodtokové pánve s vnitrozemským podnebím které jsou uzavřené mezi horské hřbety Kordiller. Rostou hlavně ve státech Arizona, Kalifornie, Nevada, Nové Mexiko, Oregon, Utah a dále v Mexiku.

Oblast je charakteristická velkými teplotními rozdíly mezi létem a zimou i mezi dnem a nocí. Dešťové srážky jsou tam málo četné a většina jich přichází v zimě ve formě sněhu. Jsou to místa kde převažují nelesní formace stepních a polopouštních druhů křovin. Druh je udáván jako původní také z kanadských provincií Alberta a Saskatchewan.[2][3]

Ekologie

Sarcobatus vermiculatus roste i v méně kvalitních půdách, je tolerantní k zasoleným nebo silně alkalickým místům, získané soli hromadí v opadavých listech. Vyskytuje se na suchých a slunných místech která mohou být sezónně zaplavovaná nebo jsou v dlouhodobě vysychajících korytech řek. Dokáže se kořeny dostat k hluboko uložené spodní vodě a mnohdy je v suchých létech jediný zelený keř v širokém okolí. Roste na okrajích Mohavské i Sonorské pouště. vyskytuje se v nadmořské výšce do 2000 m. Velikost keře i listů je úměrná dostupnosti vody.

Popis

Jsou to jednodomé, dlouhověké, opadavé, keřovitě rostoucí rostliny dosahující obvykle výšky 1 až 2 metry. Jejich vzpřímené, světle šedé větve jsou tuhé a do široka nepravidelně rozvětvené a navzájem propletené, u starších kůra hnědne a je rozbrázděna. Nestejně velké, přisedlé, sukulentní listy s jasně zelenými až žlutozelenými lineárními čepelemi dlouhými 1,5 až 4 cm vyrůstají střídavě na mladých kratších výhoncích. Jsou v průřezu okrouhlé, mají celistvé okraje, tupý vrchol a jsou lysé, v jejich úžlabí vyrůstají tuhé trny.

Květy jsou jednopohlavní, samičí i samčí jsou na stejné rostlině. Samičí květy s trvalým miskovitým okvětím jsou přisedlé a vyrůstají osamocené nebo po dvou v úžlabí listů. Ze dvou plodolistů srostlý semeník s jedním vajíčkem má rozdvojenou čnělku. Bezobalné samčí květy s narůžovělými listeny obsahující dvě až čtyři tyčinky vyrůstají spirálovitě v počtu 10 až 40 ve válcovitých květenstvích na koncích mladých větví. Kvetou od května do srpna.

Plodem je jednosemenná, zploštělá, podlouhlá, 4 mm dlouhá nažka dozrávající od září do listopadu. Má membranózní křídlo vzniklé z trvalého okvětí které usnadňuje roznášení větrem. Chromozomové číslo druhu je x = 9.

Význam

Sarcobatus vermiculatus je někdy považován za invazní plevelný druh. Není jednoduché ho vyhubit, z kořenů spolehlivě regeneruje a obrůstá jak po požáru, tak i po použití herbicidů. Jeho semena rozšiřuje vítr do vzdálenosti stovek metrů.

Listy i semena jsou zdrojem potravy pro malé pouštní savce i ptáky. Poskytuje také nouzové krmivo pro domácí zvířata, je bohatým zdrojem vitamínu A a fosforu. Listy a mladé větvičky obsahují hodně šťavelanů které ve větším množství způsobují uhynutí ovcí, dobytku ale neškodí. Dřevo suchých keřů je používáno jako palivo.[4][5][6][7]

Galerie

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-24]
  2. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
  3. Sarcobatus vermiculatus [online]. U.S. Forest Service. Dostupné online. (anglicky)
  4. Flora of North America: Sarcobatus vermiculatus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
  5. The Jepson Manual, Vascular Plants of California: Sarcobatus vermiculatus [online]. University of California, Oakland, CA, USA [cit. 2015-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Sarcobatus vermiculatus [online]. US Forest Service, Washington, D.C., USA [cit. 2015-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
  7. INGHAM, Kenneth. Greasewood: Sarcobatus vermiculatus [online]. University of New Mexico, Albuquerque, NM, USA [cit. 2015-04-10]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.