Sandro Veronesi

Vystudoval architekturu na Univerzitě ve Florencii. Spolupracuje s řadou novin a literárních časopisů, jeho články jsou publikovány v la Repubblica, v La Gazzetta dello Sport aj., své eseje uveřejnil například v denících Il manifesto, l'Unità,La Gazzetta del Prato. Je zakladatelem vydavatelství Fandango Libri[2] a webového rádia RadioGas[3]. Jeho bratr je režisér Giovanni Veronesi.[4]

Literárně debutoval jako básník, v roce 1984 vydal sbírku poezie Il resto del cielo, později se věnoval próze. Svůj první román Per dove parte questo treno allegro vydal v roce 1988. Za román La forza del passato z roku 2000 dostal Premio Viareggio L. Repaci[5] a Premio Campiello[6]. Román Caos calmo z roku 2005 získal v roce 2006 Cenu Strega. Román byl přeložen do více než 20 jazyků a získal mimo jiné Prix Femina 2008[7] za nejlepší zahraniční román a Prix Mediterranée 2008[8]. Za knihu XY získal Veronesi v roce 2011 Flaiano Prize a Superflaiano Prize. Premio Bagutta dostal v roce 2015 za knihu Terre rare. [9] Cenu Strega obdržel podruhé v roce 2020 za román Il colibrì, který vyšel česky pod názvem Kolibřík.[10][11] Knihu osobně představil v roce 2021 na Světě knihy v Praze [12]

Podle románu La forza del passato byl roce 2002 natočený stejnojmenný film. Román Caos calmo se stal v roce 2008 předlohou stejnojmenného filmu, film reprezentoval Itálii v roce 2008 v Berlíně.[13] Román Gli sfiorati byl pod stejným názvem zfilmován v roce 2011. Scénáře napsal Veronesi pro filmy Maramao, 1987; Ultimo respiro, 1992; Cinque giorni di tempesta, 1997; Streghe verso nord, 2001; režie Giovanni Veronesi.[14]

V roce 2003 napsal divadelní hru No man's land. Terra di nessuno[15]

• Per dove parte questo treno, 1988
• Gli sfiorati, 1990
• La forza del passato, 2000
• Caos calmo, 2005
• Brucia Troia, 2007
• XY, 2010
• Terre rare, 2014
• Il colibrì, 2019, česky Kolibřík, 2021[16][17]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sandro Veronesi