Sinacherib

Jeho předchůdce Sargon II. porazil chaldejského vůdce Marduk-apla-iddina II., který ovládl jižní Babylonii.

Když Sinacherib nastoupil na trůn, stal se králem Asýrie i Babylonie. V Babylonii byla jeho vláda přesto méně stabilní. Později mu ukradl vládu nad Babylonem babylonský šlechtic Marduk-zakir-šumi II. Po několika týdnech byl ale i on sesazen chaldejským kmenovým vůdcem Marduk-apla-iddinou, stejným mužem, se kterým bojoval Sinacheribův předchůdce Sargon II. Elamský král Šutur-nahhunte II. poslal Marduk-apla-iddinovi na pomoc 80 000 lučištníků a na stranu proti Asýrii se přidaly i další chaldejské kmeny.

Několik měsíců byl ovládán Babylon Chaldejci bez revolty ze strany Sinacheriba. Poté, co se jeho armáda vrátila z expedice v Tabalu, ji Sinacherib roku 703 př. n. l. shromáždil a poslal se svým vrchním velitelem proti koalici. Poté, co se Sinacherib dozvěděl, že byla jeho armáda poražena, se vydal na druhé tažení, sám v jeho čele, a u Kiše koalici porazil.[1] Marduk-apla-iddina strachem o život prchl.

Sinacherib zamířil rovnou do Babylonu, který ho bez odporu vpustil a vzdal se mu bez boje.[2] Jelikož Sinacheribovy předchozí snahy o vládnutí oběma říším (Asýrii i Babylonii) evidentně selhaly, rozhodl se Sinacherib pro novou taktiku – do Babylonie dosadil rodilého Babyloňana jménem Bel-ibni jako vazalského krále. V Babylonu se Marduk-apla-iddinovi opět dařilo ovlivnit Bel-ibniho, který se pak spojil s Chaldejci a Elamity proti Sinacheribovi. Sinacherib tedy roku 700 př. n. l. Bel-ibniho sesadil a do Babylonu dosadil jednoho ze svých synů, Aššur-nádin-šumiho.

Sinacherib, dobyv Lachiš, sedí na trůně a pozoruje zajatce

Kampaň proti královstvím a městským státům v Levantě je velmi dobře dokumentovaná. Roku 705 př. n. l. judský král Chizkijáš přestal platit roční poplatek jako vazal Asýrii. Možná ho v tom podpořily nedávné události, kdy se i další vzbouřili proti Sinacheribovi. Chizkijáš se spojil se Sidqijou (králem města Aškelonu, jednoho z pelištejských měst) a Egyptem, zaútočil na pelištejská města, která byla loajální k Asýrii, a zajal krále Padiho, vazala Asýrie, který vládl v Ekronu (jednom z pelištejských měst věrných Asýrii). Uvěznil jej ve svém hlavním městě Jeruzalémě.

Protiasyrské mínění bylo podpořeno hlavně Sinacheribovým úhlavním nepřítelem Marduk-apla-iddinou, který i poslal dary Chizkijášovi, snaže se získat dostatečnou moc proti Asýrii.

Asyrská válečná loď

Roku 701 př. n. l. začal nejprve Sinacherib útokem na severní fénická města. Zde jeden bývalý asyrský vazalský král Týru a Sidónu, který se přidal na stranu proti Asýrii, jménem Luli raději utekl, než aby riskoval život. Sinacherib do Sidónu poté dosadil jistého Ethbaala jako nového vazala Asýrie. Mnoho levantských králů se poté také raději vzdalo. V jižní Levantě to bylo složitější. Nejprve Sinacherib dobyl Aškelon a porazil Sidqiju. Sinacherib se chystal získat Ekron, Chizkijášův spojenec Egypt se do konfliktu vložil, ale byl poražen. Města Ekron a Timnah byla dobyta a Judské království stálo samo. Část Sinacheribovy armády blokovala Jeruzalém a část táhla na důležité judské město Lachiš. Zabrání Lachiše a blokáda Jeruzaléma zamezila, aby Egypt pomohl Chizkijášovi, a zastrašila další levantské krále před vzpourou. Lachiš byl zničen a přeživší deportováni do Asýrie. Zde byli zaměstnáni například na Sinacheribovy stavební projekty.

Sinacheribův hranol obsahující zápisy o zničení Babylonu

Jak blokáda Izraele skončila, je trochu nejasné. Podle Bible poslal Jahweh, bůh Izraele a Judahu, démona smrti, který zabil asyrská vojska.[3] Podle Hérodota zamořily asyrská vojska myši a sežraly jejich tětivy a toulce, čímž se stala vojska bezmocná a musela utéct.[1] Možná tento příběh o zamoření myšmi byla narážka na nějakou nemoc, možná septický mor.[1] Tak či onak je nepravděpodobné, že byla Asýrie přímo poražena. Babylonské spisy o této bitvě nemluví, a kdyby byla Asýrie skutečně poražena, jistě by byli Babyloňané rádi zmínili porážku jejich odvěkého soupeře. Tato neúplná výhra Asýrie možná dala Bel-ibnimu, vazalovi Asýrie v Babylonu, odvahu se proti Sinacheribovi vzbouřit.

Ať u Jeruzalému skončili Asyřané jakkoliv, s Levatnou rozhodně vyhráli. Král Chizkijáš se vzdal a nyní byl nucen platit mnohem dražší poplatky Asýrii. Taktéž musel propustit zatčeného Padiho, krále Ekronu. Judah ztratil některá území, která dal Sinacherib sousedícím královstvím Ašdodu, Ekronu a Gaze.[1]

Rekonstrukce Ninive

Stéla vyobrazující nějakého asyrského korunního prince – buďto Aššur-nádin-šumiho, Arda-Mulissu, nebo Asarhaddona

Po všech letech, co Sinacherib opětovně bojoval proti Marduk-apla-iddina, on stále přežíval. Sinacherib se rozhodl napadnout Elam, ale spíše než se snažil bojovat proti Elamu, šlo mu o Chaldejce. Sinacherib už nějakou dobu dohlížel na stavbu flotily na severu Eufratu a v Ninive. Po těžké plavbě dopluly lodě s vojáky na elamské pobřeží.[1] Sinacherib popisuje tuto kampaň jako „veliké vítězství“. Ačkoliv se Marduk-apla-iddinovi pomstil a zajal mnoho Chaldejců a Elamitů, sám Marduk-apla-iddina o něco předtím už zemřel přirozenou smrtí. Nejednalo se pro Asýrii o úplný úspěch, neb nástupce předchozího elamského krále Šutur-nahhunteho II., Hallušu-Inšušinak, jako pomstu napadl Babylonii.[1] Zdejší Babyloňané, toužíce po samostatnosti, vydali syna Sinacheriba Aššur-nádin-šumiho, který zde vládl. Ten byl pravděpodobně poté popraven.[4][5] Elamité do Babylonu dosadili Nergal-ušeziba. Nergal-ušezib a Elamité zaútočili na asyrskou armádu u Nippuru, ale byli poraženi. Nergal-ušezib byl zajat a odvezen jako vězeň do Ninive. Tři týdny po bitvě u Nippuru byla v Elamu vzpoura a Hallušu-Inšušinak byl nahrazen jako elamský král Kutir-Nahhunte III.[5]

Babyloňané se ani poté Asýrii nevzdali a dosadili do Babylonu nového krále, tentokrát chaldejce, Mušezib-Marduka.

Elamský král Kutir-Nahhunte III. byl po 10 měsících vlády nahrazen Chumban-Numena III. Babyloňané si zajistili podporu nového elamského krále cennostmi, které odebrali chrámu boha Marduka.[1] Asyrské spisy popisují rozhodnutí Chumban-Numena III. podporovat Babylon jako nerozumné a elamského krále jako nesoudného. Roku 691 př. n. l. se Mušezib-Mardukova protiasyrská koalice utkala v bitvě u Halule, která skončila pravděpodobně nerozhodně (obě strany se ve svých zápisech prohlašují za vítěze).

Roku 690 př. n. l. utrpěl Chumban-Numena III. mrtvici. Sinacherib chtěl využít tohoto oslabení a v té době se hned vydal na poslední kampaň proti Babylonu.[1] Nejprve Babylon vítězil, ale karty se ihned obrátily a brzy Sinacherib Babylon dobyl a zničil.[5] Možná se chtěl takto nějak pomstít babylonským bohům. Mušezib-Marduk, chaldejský šlechtic, který vládl v Babylonu, byl pravděpodobně zabit.

Arda-Mulissu a Nabu-šar-usur utíkají, zabivše Sinacheriba

Ačkoliv se některé části Babylonie staly provinciemi Asýrie, Asyřené se nesnažili zničený Babylon nějak přestavět a Babylonie byla v této době označována jako bez krále. Po všech výpravách a taženích se Sinacherib rozhodl strávit zbytek vlády v míru. Rozhodl se vylepšit nové hlavní město Ninive.

Poté, co byl jeho nejstarší syn Aššur-nádin-šumi popraven, stal se Sinacheribovým korunním princem Arda-Mulissu. Později se ale Sinacherib rozhodl z neznámého důvodu jako svého budoucího nástupce zvolit Asarhaddona, v čemž ho možná přesvědčila jeho manželka Naqia.[6] Arda-Mulissu byl velmi zklamaný a mnohokrát se snažil přesvědčit svého otce Sinacheriba, aby mu vrátil zpět jeho hodnost nástupce trůnu.[7]

Reliéf – Asarhaddon (vpravo) a jeho matka Naqia (vlevo)

Sinacherib si uvědomil, jak je jeho syn Arda-Mulissu populární, a strachem o svého syna Asarhaddona jej poslal do západních provincií, kde mu nemohl Arda-Mulissu ublížit. Arda-Mulissu se poté spojil se svým dalším bratrem jménem Nabu-šar-usurem a společně zabili svého otce. Smrt takto významného krále byla velkým šokem různých reakcí. V Levantě a Babylonu spíše oslavovali, jeho smrt považujíce za boží pomstu za zpustošení těchto regionů.

Otcovražda způsobila rozhořčení vůči Arda-Mulissu a lid jej za krále nepřijal. Jeho vlastní spojenci se proti němu obraceli. Asarhaddon, který měl nastoupit na trůn, jak si Sinacherib přál, se vrátil a nastoupil na trůn. Mnoho vojáků přešlo k Asarhaddonovi a ve finále Asarhaddon vyhrál. Arda-Mulissu a Nabu-šar-usur utekli kamsi do Urartu a jejich další osud je neznámý.[7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sennacherib na anglické Wikipedii.

• LANGLEY, Andrew. 100 největších tyranů. Praha: [s.n.], 2000.
• PEČÍRKOVÁ, Jana. Asýrie: od městského státu k říši. Praha: Academia, 2000.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sinacherib na Wikimedia Commons