Sancha Mallorská
Sancha Mallorská (šp. Sancha de Mallorca, it. Sancha d'Aragona, 1285 – 28. června 1345 Neapol)[1] byla kalábrijská vévodkyně a neapolská královna, manželka Roberta Moudrého.
Sancha Mallorská | |
---|---|
královna neapolská | |
Manžel | Robert I. Neapolský |
Narození | 1285 |
Úmrtí | 28. června 1345 Neapol |
Pohřbena | Bazilika sv. Kláry v Neapoli |
Dynastie | Barcelonská dynastie |
Otec | Jakub II. Mallorský |
Matka | Esclarmonda z Foix |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Sancha byla dcera mallorského krále Jakuba a Esclarmondy, dcery hraběte Rogera z Foix.[2] V roce 1304 se stala druhou chotí kalábrijského vévody Roberta, nejstaršího žijícího syna krále Karla II. V roce 1309 převzal Robert po otci korunu neapolských králů. Uměnímilovní královští manželé ovlivnění Sanchinými bratry Jakubem a Filipem byli nákloněni františkánskému řádu a snažili se ovlivnit rozhodnutí papeže týkající se transformace neapolského opatství Santa Chiara.[pozn. 1]
Robertův syn z předchozího manželství, neapolský následník Karel zemřel již roku 1328 na malárii. Robert tehdy jmenoval pro nedostatek legitimních potomků dědičkou království vnučku Johanu a když v roce 1343 umíral, stanovil Sanchu členkou regentské rady, která měla vládnout do Johaniných pětadvaceti let. Sancha se po poradě se svým zpovědníkem rok po manželově skonu funkce vzdala a uchýlila se do klášterního ústraní. Složila řeholní sliby a přijala jméno Klára. Zemřela jako jeptiška v neapolském klášteře Santa Maria della Croce, kde byla i pohřbena. Později byly její ostatky přeneseny do klášterního kostela Santa Chiara.[1][pozn. 2]
Poznámky
- Jakub byl prvorozeným a roku 1299 se vzdal následnictví trůnu a stal se františkánským mnichem.[3]
- Sancha společně s manželem byla zakladatelkou kláštera. Náhrobek se do dnešních dob nezachoval.
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sancha Mallorská na Wikimedia Commons
Neapolská královna | ||
---|---|---|
Předchůdce: Marie Uherská |
1309–1343 Sancha Mallorská |
Nástupce: Markéta z Durazza |