Saluki

Saluki je velmi staré íránské plemeno. První zmínky o podobných psech nalezneme již kolem roku 4 000 př. n. l.[2] Tyto informace pocházejí hlavně z oblasti dnešního Egypta.[2] Povětšinou se jedná o nástěnné malby. Psi velmi podobni dnešní saluce se nacházejí na nástěnných malbách v hrobce krále Thutmose III.[3], což byl panovník starověkého Egypta, dokonce jeden z nejznámějších. Muslimové věří, že psi a prasata jsou nečistá zvířata, právě saluce ale byla udělena zvláštní "výjimka" a proto se jako jediné psí plemeno může skutečně chovat i v muslimské rodině.[3] Už v době Thutmose III. existovaly dva typy saluk — dlouhosrstá a krátkosrstá. Tyto dvě varianty můžeme nalézt dodnes, avšak rozšířenější je varianta dlouhosrstá.

Egypťané měli saluky velmi v lásce, svědčí o tom i nástěnná kresba s faraónem Antefem, který žil okolo 3. tisíciletí př. n. l. Kresba znázorňuje faraóna sedícího na zlatém trůnu, u jehož nohou leží dlouhosrstá saluki. Ve faraónově hrobce byl nalezen papyrus pojednávající o faraónově oblíbené feně jménem "Bílá Gazela", která nejvíce připomíná saluki nebo sloughi.[3] Bůh Anubis má lidské tělo a hlavu chrta, která nápadně připomíná tu, kterou mají saluky.

Saluky byly a pořád jsou oblíbené i u Beduínů, ale také u kmene Djafí. V době před naším letopočtem byla dobrá saluka mnohem cennější než velbloud a lidé si jí velmi cenili.[2]

První saluki v Evropě se objevila v Anglii, kam ji dovezl Hamilton Smith. To se stalo v 1840.[2] Ale za první opravdovou chovatelku saluk v Evropě je považována Florence Amherst. Ta se začala zabývat chovem tohoto plemene v roce 1895.[4] Tento rok dovezla z oblasti Al Salihah pár saluk. V Německu se zase první saluky objevily na konci 19. století, kdy je přivezl hrabě von der Schulenberg.[4]

Dnes je saluki velmi oblíbená i v České republice, kde se nachází několik chovných stanic. K původnímu účelu lovení gazel ji používají už jen Beduíni, jinak je to spíše dostihový pes a společník.

Saluki má typickou chrtí postavu, je štíhlá, elegantní. Hlava je dlouhá, nešená vzpřímeně na dlouhém krku; čelní sklon mírný, uši svěšené. Hrudník je úzký, avšak hluboký, elegantní křivkou přechází ve vtažené břicho. Ocas je dlouhý, nízko nasazený a svěšený.

Kohoutková výška se obvykle pohybuje v rozmezí 60 a 70 cm, feny mohou být i menší. Srst je jemná a hladká. Vyskytují se dvě varianty: první (běžnější) s třásněmi na uších a opeřením na nohách a druhá zcela hladkosrstá. Barevnost se pohybuje od bílé přes zlatou, rezavou a černostříbrnou až k trikolorní (černá, bílá, tříslová). Oči a nos jsou tmavé.

Bílá saluka

Jako ostatní chrti je saluki nezávislý, aristokratický pes se silným loveckým instinktem. Doma je klidná, k cizím lidem se chová odměřeně. O ní i o ostatních chrtech se říká, že "loví očima".[5] To znamená, že pokud něco uvidí, rozběhne se za tím, proto není vhodné pouštět ji z vodítka — je totiž velmi těžké ji přivolat. Saluka nemá ve zvyku pána otrocky poslouchat a neudělá vše, co mu na očích uvidí, ale lze si ji vychovat alespoň do takové míry, aby byla dobrou společnicí. Na rozdíl od jiných plemen psů je saluka svobodomyslná a nezávislá, zpravidla výcvik ignoruje.

Je vhodná k hodným dětem - děti má moc ráda. Je však dominantní a velmi hrdá, proto nemá ráda necitlivé dětské hry, jako tahání za ocas nebo za uši.

Ostatní psy ignoruje, proto se hodí k psím dostihům. Nemá s cizími psy problém, ale přehnaně dominantní nebo povyšující se jedince nestrpí. Je vhodná k jiným domácím zvířatům - s kočkami vychází velmi přátelsky.

K cizím lidem se chová odtažitě, ale ne bojácně nebo agresivně. Neštěká. Je velmi nezávislá, nehodí se na hlídání.^[zdroj?]

Saluki na psích dostizích

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Saluki na Wikimedia Commons
• https://web.archive.org/web/20100819140205/http://saluki.name/ Czech Saluki Fans
• http://www.saluki.cz/ Saluki Klub ČR