Salčak Toka

Salčak Toka (Tyvyky Kol) v mládí mnoho let pracoval jako dělník u ruského sedláka, kde se naučil rusky a seznámil se s ruskými zvyklostmi, po vyhlášení samostatné Tannu Tuva roku 1921 nastoupil jako úřední poslíček, poté byl přijat roku 1924 do armády. V roce 1925 vybrán pro studium na Komunistické univerzitě pracujících východu v Moskvě, kde působil až do roku 1929. Právě roku 1929 proběhl v Tuvě puč a premiér Kuular Donduk zatčen, načež bylo pět tuvinských absolventů Komunistické univerzity pracujících východu jmenováno mimořádnými komisaři pro Tuvu, Toka se stal druhým tajemníkem Tuvinské lidové revoluční strany. Loajalita komisařů ke Stalinovi zajistila, že budou provádět reformy, jako je kolektivizace, které Kuular ignoroval. Dne 6. března 1932 se stal Salčak Toka generálním tajemníkem strany.[1]

Tokova socha v Kyzylu

Toka navázal úzké kontakty s Josifem Stalinem. Po popravě Kuulara v roce 1932 se stal faktickým vládcem Tuvy, začal prosazovat reformy podle sovětského vzoru, do té doby praktikované kočovné zemědělství bylo kolektivizováno a tradiční náboženství (tibetský buddhismus a šamanismus) byla potlačena, ve straně docházelo k čistkám (v roce 1938 popraveni premiér Sat Čurmit-Dažy, předseda Malého churalu Adyg-Tuluš Chemčik-ool). Toka budoval kult osobnosti, nejprve v tuvinské (1943) a později sovětské armádě (1944) dosáhl hodnosti generálporučíka a byl vyznamenáván vysokými vyznamenáními, jak vojenskými, tak za svá literární díla (včetně titulu hrdina socialistické práce, sedmkrát Leninův řád).[1]

V roce 1944 požádal, aby Tuva byla připojena k Sovětskému svazu. K připojení došlo dne 30. října 1944 prostřednictvím Michaila Kalinina. Tuva byla zpočátku autonomní oblastí Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR) a počínaje 10. říjnem 1961 pak Tuvinská autonomní sovětská socialistická republika. Salčak Toka zůstal až do své smrti v roce 1973 generálním tajemníkem tuvinského odboru Komunistické strany Sovětského svazu.

Měl postupně tři manželky, v roce 1940 se oženil potřetí s Chertek Ančimaa, předsedkyní Malého churalu.[3]

Toka byl též literárně činný, drobnější práce psal již od roku 30. let 20. století. Nejznámější je jeho třídílný román s autobiografickými prvky Slovo Aratovo (Араттың сөзү, Слово арата, 1951, 1965, 1972). První díl se dočkal i překladu do češtiny roku 1954. Toka byl od roku 1951 členem Svazu spisovatelů SSSR.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salchak Toka na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Salčak Toka na Wikimedia Commons