SU-76

SU-76 (rusky: СУ-76, Самоходная установка 76, Samochodnaja ustanovka 76 – samohybná lafeta) bylo sovětské samohybné dělo používané během druhé světové války. Bylo postavené na podvozku tanku T-70. SU-76 bylo samohybné dělo vyzbrojené 76,2 mm kanonem ZiS-3. Podvozek měl svůj původ v tanku T-70, ale musel se rozšířit na 2,73 m a prodloužit o jedno pojezdové kolo na 4,88 m. Typ měl však vážné technické nedostatky a musel se proto modernizovat. Ten již dostal označení SU-76M a byl nejvyráběnějším provedením. Dostal také silnější motory 2 x GAZ-203 namísto původních 2 x GAZ-202.

SU-76M
SU-76M v Nižním Novgorodě
Typ vozidla	samohybné dělo
Země původu	SSSR
Historie
Návrh	1942
Období výroby	1942–1945
Vyrobeno kusů	~14 292 (13 932 SU-76M a 360 SU-76)
Základní charakteristika
Posádka	4
Délka	5 m
Šířka	2,70 m
Výška	2,10 m
Hmotnost	10,2 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	16–35 mm
Hlavní zbraň	76,2 mm kanón ZiS-3
Sekundární zbraně	7,62 kulomet DT
Pohon a pohyb
Pohon	2×GAZ-203 63+63 kW (85+85 hp)
Odpružení	torzní tyče
Max. rychlost	45 km/h
Poměr výkon/hmotnost	17 k/tunu
Dojezd	320 km

SU-76M bylo nejvyráběnější sovětské samohybné dělo v období druhé světové války. Mezi svými uživateli nebylo však velmi oblíbeno. Byl to typický hrubý válečný výrobek. Řidič seděl u dvou motorů od kterých nebyl nijak oddělen. Krabicovitá nástavba s výzbrojí byla z vrchu nekrytá, což znamenalo, že obsluha je ohrožena granáty a střelbou z ručních zbraní. Výhodou ale bylo to, že pěchota mohla komunikovat s osádkou SU-76, což je důležité při bojích v městské zástavbě. Často to také zachránilo životy v případě zásahu vozidla pěchotní protitankovou zbraní. Po skončení války byly brzy vyřazeny a poskytnuty některým zemím např. Číně, KLDR a Severnímu Vietnamu. Stroje tohoto typu byly i ve výzbroji Československé armády. Celkem bylo vyrobeno 14 292 SU-76.^[zdroj?!]