SEAT Ibiza I

Motor o objemu 1 193 cm³ (1.2 L) v první verzi vyráběné v letech 1984–1989 dosahoval nejvyššího výkonu 46 kW (62 hp) @5800rpm[2], větší motor o objemu 1 461 cm³ (1.5 L) pak 63 kW (84 hp) @5600rpm[3]. Oba motory byly vybavené pětistupňovou převodovkou a dosahovaly nejvyšší rychlosti 155 km/h (1.2 L)[2] a 175 km/h (1.5 L)[3]. Dávkování paliva zajišťoval karburátor od firmy Weber.

Od roku 1985 byl také k dispozici vznětový motor Fiat 1.7D o objemu 1 714 cm³. Tento dieselový motor o výkonu 41 kW (55 hp) @4500rpm[4] měl výrobcem psanou maximální rychlost 150 km/h[4] a udávanou spotřebu při 90 km/h jen 5,2 l / 100 km.

V lednu 1985 nabídku rozšířil nejlevnější model 900 Junior s motorem o objemu 903 cm³ o výkonu 32 kW (43 hp) @5800rpm[5] se čtyřstupňovou převodovkou.

Na podzim téhož roku pak nově přibyla pětidveřová karosářská varianta. Mezitím Volkswagen v červnu 1986 získal majoritní podíl automobilky Seat a tím se Seat stal součástí VW[6].

Na jaře 1987 se poprvé objevila sportovní varianta Ibiza SXI, původní čtyřválec 1 461 cm³ (1.5 L) díky čtyřbodovému vstřikování paliva dosahoval výkonu 74 kW (99 hp) @5900rpm[7] a umožňoval dle parametrů výrobce jet rychlostí až 184 km/h. Na autosalónech tento vůz působil coby úspěšné lákadlo, na jeho sériovou verzi si však zákazníci museli počkat až do dubna 1988[8]. V červenci toho roku bylo vyrobeno celkem již více než 500 000 kusů.

• 
  Seat Ibiza 021a (1985–1988)
• 
  Seat Ibiza 021a (1985–1988)

V prosinci 1988 dostala Ibiza modernější interiér a lehce upravenou masku v barvě karoserie. Z počátku po modernizaci byla přístrojová deska ze dvou částí, kdy kaplička přístrojů byla od zbytku přístrojové desky vyráběna zvlášť. Poté došlo při výrobě k jejímu sjednocení v jeden celek – viz obrázek níže. V téže době se objevil i luxusní model Businessline s koženým čalouněním a standardně montovaným mobilním telefonem. U motorů 1.2 L došlo k navýšení výkonu díky změně distribuce paliva z karburátoru na vícebodové vstřikování Bosch Jetronic. Konkrétně šlo o navýšení výkonu na hodnotu 52 kW (70 hp) @6000rpm[9] a stejným způsobem byl navýšen i výkon u motoru 1.5 L na 66 kW (89 hp) @6000rpm[10]. U sportovní varianty Ibiza SXI 1.5L došlo z důvodu nových emisních norem ke snížení výkonu z 74 kW (99 hp) na 66 kw (90 hp), tedy na výkon běžných verzí s motorem 1.5L. Primární příčinou byla nutnost instalace katalyzátoru. Pro některé trhy byla vyráběna varianta SXI TURBO, která byla vybavena motorem 1.5 L s turbodmychadlem[11]. Výkon tohoto motoru dosahoval 80 kw (108 hp).Varianta 900 Junior byla nahrazena 900 Special[12], kde byl přidán pouze neřízený katalyzátor a výkon zůstal zachován.

• 
  Nová podoba interieru
• 
  Seat Ibiza 021a (1989–1990)

Poslední restyling zaznamenala Ibiza první generace v březnu 1991: radikálně se změnila přední část vozu, méně pak zadní část a výbava, přibylo označení New Style. Na jaře 1991 byla vyrobeno již celkově 1 000 000 vozidel.

Během posledních dvou let produkce (1992 – 1993) byl na trh uveden nový model Sportline, s motorem o objemu 1 675 cm³ (1.7 L) o a výkonu 72 kW (97 hp), 74 kW (99 hp) nebo 79 kW (106 hp) @5700rpm[13]) podle trhu pro který byl určen.^[zdroj?]

• 
  Seat Ibiza 021a (1991–1993)
• 
  Seat Ibiza 021a (1991–1993)
• 
  Seat Ibiza 021a (1991–1993)

Po ukončení výroby ve Španělsku byly výrobní linky prodány v roce 1997 firmě Nanjing Automobile v Číně. Výroba vozidel na těchto linkách započala až po 6 letech od poslední Ibizy 021a. Pro čínský trh bylo provedeno několik specifických úprav karoserie. V roce 2003 vypršela Nanjingu licence na výrobu Ibiz a proto byl model zmodernizován a pozměněn. V roce 2005 přibyla karosářská varianta Soyat Unique, která měla zadní část podle modernějšího SEATu Inca. Motory 1.2 L byly během produkce nahrazeny modernějšími motory Toyota 1.3 L. V roce 2007 obdržel Soyat poslední facelift a v roce 2008 došlo k ukončení výroby.

• 
  Soyat Encore 1999–2003
• 
  Užitková verze Soyat Unique (facelift)

• 1984 červen: První vyrobené vozy jsou doručovány zákazníkům ve Španělsku
• 1985 leden: Zahájení prodeje modelů s dieselovým motorem a motorem 0.9 L
• 1986 říjen: Představení 5dvéřové karosářské varianty, výfukového systému s vylepšeným tlumičem
• 1987 duben: Uvedena do výroby varianta SXI
• 1987 červen: Revize karoserie s drobnými úpravami
• 1988 duben: Verze s motory 1.5 L nově mají i katalyzátor
• 1988 červenec: 500 000 vyrobených kusů
• 1988 listopad: Maska chladiče v barvě vozu, nová palubní deska s odkládacím prostorem, odkládací prostor na rukavice, nový typ volantu, upraveno topení, jiný typ sedaček s širším nastavením. Motory 1.5 L nyní s LU-Jetronic vstřikováním.
• 1989 březen: Upravena převodovka, zrcátko vpravo nyní i v základní výbavě
• 1989 listopad: Motorizace 1.2 L nyní s katalyzátorem
• 1991 březen: Facelift
• 1991 duben: 1 000 000 vyrobených kusů
• 1991 listopad: Představena verze 1.7 L Sportline
• 1993 květen: Konec výroby, představená nová generace na platformě Volkswagen.
• 1997 srpen: Prodej výrobních linek do Nanjing – Čína
• 1999 leden: Zahájena výroba s menšími změnami. Nový název vozidla: Nanjing Yuejin NJ6400
• 2003 únor: Facelift a nový název: 7150 Encore, nová karosářská užitková verze: Soyat Unique NJ1020. Motory 1.2 L nahrazeny motory 1.3 L Toyota
• 2004 březen: Přejmenování na Nanjing Yuejin Soyat
• 2007: Poslední facelift
• 2008: Ukončení výroby

K dostání na všech dostupných trzích byly po celou dobu produkce nabízeny tyto edice:

• L / LD: Základní výbavová verze, nejlevnější varianta
• CL / CLX: Mírně lépe vybavenější verze než L / LD

• GL / GLD: Střední výbavová verze
• SX: méně štědře vybavená varianta, ovšem se sedačkami s výrazným bočním vedením, otáčkoměrem a čtyřramenným volantem

• GLX: Nadstandardní výbavová verze

• SXI: Vrcholová sportovní verze

Tyto edice byly k dispozici většinou jako akční modely k příležitosti významnější sportovní nebo jiné události:

• 1985 – Paco Rabanne: Prezentována na Salon de Barcelona, k dispozici pouze 50 omezených kusů

• 1985 – Junior: Nejlevnější možná edice. Na boku vozidla doplněná linkou a nápisem Junior.

• 1986 – Del Sol: Varianta GL v bílé barvě a černými doplňky a příplatkovou výbavou jako např. střešní okno. Pouze s motorizací 1.2 L.

• 1987 – Manrique: Umělec César Manrique spolupracoval s BMW na tvorbě BMW Art Collection modelů a při této příležitosti vytvořil 10 kusů umělecky pomalovaných Ibiz, přičemž jednu z nich věnoval SEAT umělci. V roce 2015 SEAT akci zopakoval se 100 kusy nové Ibizy.

• 1987 – Fresh

• 1987 – Comfort

• 1988 – Crono: Jednalo se o druhou „nejlepší“ edici dostupnou hned po SXI. K výběru bylo 5 barevných provedení: černá, modrá, šedivá, bílá a červená. Na karoserii byl nápis Crono. K dispozici pouze pro motorizace 1.2 L a 1.5 L.

• 1988 – Disco

• 1988 – Design

• 1989 – XL

• 1989 – Injection

• 1989 – Tennis

• 1990 – Slalom: Podobný bodykit jako byl použit pro verzi SXI, interiér základní.

• 1990 – Street

• 1991 – Special

• 1984 Nizozemsko – Bolero Interstate: Velice omezená verze, pouze 3dveřové karosářské provedení se sportovním bodykitem a hliníkovými disky. Tato verze byla použita později pro prototyp sedanu.

• 1985 Francie – Star: Tato edice měla jako jediná 4 světlomety z Volkswagenu Golf.

• 1986 Spojené království – Bonito: 3dveřová edice s motory 1.2 L.

• 1987 Spojené království – Brio: Originální hliníkové disky, sportovní bodykit, jednalo se o dvoubarevnou variantu, pouze motorizace 1.2 L.

• 1988 Anglie – Ace: Bíle lakovaná varianta, s lakovanými kryty kol a červenými linkami a symbolem Ákového esa na boku a v pravém rohu kapoty.

• 1989 Francie – RVN: Vyrobeno 100 kusů, pouze 3dveřová verze. Na bocích speciální znak RVN a jiným, kvalitnějším ozvučením. Pouze 1.2 L.

• 1989/90 – Businessline: Vyrobeno 100 kusů. Jako základ byla použita verze SXI doplněná o kožené sedačky, palubním telefonem a vyklápěcí střechou. Pouze 1.5 L ve 74 kW (99 hp) provedení.
• 1990 Německo/Švýcarsko – Turbo: Limitovaná verze vycházející z SXI využívající turbokompresor pro zvýšení výkonu.

• 1990/91 – G. Sabatini: Limitovaná edice inspirovaná tenistkou Gabrielou Sabatini. Tyto vozy měly po celém boku karoserie nalepený zelenozlatý pruh, který v zadní části přecházel v nápis "Gabriela Sabatini" a siluetu tenistky. U označení modelu - nápisu IBIZA na víku zavazadelníku byl obrázek tenisové rakety. Tato verze byla pouze v třídveřové karoserii a pouze v bílé barvě "Blanco Alpino" a s bílými nárazníky. V roce 1991 byla uvedena znovu jako druhá varianta limitované edice. Tato druhá varianta měla na boku karoserie červeno-modro-zelený pruh vynechávající nápis se jménem tenistky a její siluetou, který měla varianta první. Místo toho tento pruh pokračoval až na víko zavazadelníku, kde se nacházel nápis "G Sabatini". Červeno-modro-zelený proužek byl naznačen i na přední mřížce chladiče, na předních blatnících se nacházel obrázek tenisového míčku, B sloupek byl zesvětlen a také nesl označení varianty. Tato druhá edice vycházela z varianty XL, kdy toto označení bylo též uvedeno na víku zavazadelníku. Neověřenou informací je, že všechny vozy edice G. Sabatini měly ve výbavě střešní okno.

V některých zemích byly také prodávány dealery upravené verze a speciální a méně známé lokální edice, např.:

• 1992 Itálie – Crono Sporty Look

• 
  Edice Crono
• 
  Edice G. Sabatini
• 
  Edice Special
• 
  Edice Junior
• 
  Edice CLX
• 
  Seat Ibiza New Look GLX

V roce 1986 pro tehdy připravovanou Skupinu S, která měla debutovat v roce 1988 jako náhrada za Skupinu B, automobilka SEAT chtěla připravit svůj závodní stroj, který by reprezentoval značku v této prestižní a sledované soutěži. V té době nové a rychle populární převodovky schopné rozdělit výkon na obě nápravy byly drahým konstrukčním řešením a SEAT neměl dostatečné finance pro vývoj vlastních převodovek pro pohon všech kol. Dva bratři Serivàs přišli v té době s domácím levným řešením – použít motor zvlášť pro každou nápravu. Toto řešení nazvali SEAT Ibiza Bimotor. Při představení konceptu sportovní divizi značky – SEAT Sport se tento nápad setkal s úspěchem a byl převzat jako oficiální řešení.[17]

Vozidlo bylo upraveno tak, že velká část motorového prostoru a podvozku byla předělána z jiného vozu do zadní části. Přístrojová deska obsahovala všechny ukazatele zdvojené. Použity byly motory o objemu 1461 cm³ a celkový objem tedy činil 2922 cm³. Každý z motorů dosahoval výkonu 95 kW (127 hp) (dohromady tedy teoretických 190 kW (250 hp)).

Řešení však ze začátku naráželo na problémy se synchronizací obou pohonných jednotek a propojení obou převodovek. Chlazení zadního motoru bylo řešeno umístěním speciálního chladiče před motor a přívodem vzduchu speciálními otvory v zadních oknech.

Samotná karoserie však zůstala víceméně nezměněná, některé díly byly nahrazeny lehčími z kompozitních materiálů, i přestože napříč faktu, že vozidlo mělo dva motory, vážilo pouhých 1001 kg.

V době, kdy byl projekt Ibizy Bimotor téměř dokončený však došlo ke zrušení Skupin B a S. Vozidlo tak bylo pouze několikrát poměrně úspěšně vyzkoušeno v menších Španělských soutěžích.

Později bylo vozidlo upraveno a oba motory dosahovaly výkonu 111 kW (149 hp), tedy teoreticky dohromady 223 kW (299 hp). Celý projekt byl pozastaven později v roce 1988 na základě definitivního rozhodnutí zrušit Skupinu S. Ibiza Bimotor od té doby ještě několikrát soutěžila na domácích soutěžích a poté byla uskladněna až do roku 2011, kdy byla předvedena na Festivalu závodů do vrchu v Goodwoodu.

• 
  Seat Ibiza Bimotor zezadu

Po skončení realizace projektu pro Skupinu S se SEAT Sport rozhodl zaměřit svou pozornost na závodění v Dakarské soutěži. Pro tu vyvinul koncept zvaný SEAT Ibiza Marathon Grand Raid Concept. Ten počítal s využitím motoru V8 od Audi a pohonem všech čtyř kol. Koncept nikdy nebyl realizován do finální podoby, nicméně sloužil jako studie pro další závodní vozidlo: SEAT Toledo Marathon.